Od počátku nouzového stavu uplynulo několik týdnů. Ze všech stran se dozvídáme, že je potřeba o sebe dobře pečovat, protože jsme zatíženi vyšší mírou stresu než při běžném životě.

Péče o děti s postižením PAS – tedy s poruchou autistického spektra je specifická i během „normálního“ režimu. Na jejich rodiče klade mnohem větší nároky.

Ze dne na den se změnil život i paní Petře a její rodině. Společně s manželem a 13letým synem žijí v rodinném domku s malou zahrádkou. Vítají tak možnost pohybovat se na zahrádce bez roušky. I tak připouští, že je jim domek trošku malý.

Jejich syn má PAS, velkou poruchu pozornosti, těžkou dyspraxii a epilepsii. I přesto, že se Petra stará o syna, pracuje zároveň pro neziskové organizace. Dále jako poradce rodin stejně postižených dětí a věnuje se i terapiím postižených dětí. To však nyní není možné.

Syn přestal chodit do školy, přišel o kontakt s dětmi i se svým asistentem. Petra přiznává, že syn trpí tím, že nemůže vídat své spolužáky a trávit s nimi odpolední aktivity. Ani jezdit na výlety (to je možné pouze omezeně) či se stýkat s prarodiči a vídat asistenta.

Jednou z nejtěžších věcí pro rodiče bylo, že prvních 14 dní s nimi vůbec nekomunikoval. I přesto, že má syn diagnózu PAS chybí mu sociální kontakt a také ztrácí motivaci k učení. Jeho přístup by se dal shrnout do věty: „proč by se měl učit, když je doma?“.

Omezený kontakt s rodinou, přáteli, mnohem větší izolace než před karanténou a nemožnost pracovat je náročná také pro Petru. Nicméně jako nejtěžší vnímá nejistotu a také fakt, že neví, jak dlouho bude současný stav trvat. Jaké komplikace a starosti přinese.

Pro zlepšení synovy psychiky a lepší zvládnutí současného stavu se Petře osvědčuje:

  • stanovení denního režimu – dokonce ve vizuální podobě. Tak se lze k obrázku denního režimu vracet. Syn pak přesně ví, kdy se bude učit, kdy pojede na výlet a kdy má hodinu angličtiny s tatínkem.
  • navázání písemného kontaktu (email, whatsapp) se spolužáky, se svým asistentem
  • pravidelné denní procházky v přírodě
  • zvládnutí učiva v klidu a pohodě (ne tedy nutně všech úkolů, protože jich je opravdu hodně)
  • možnost sám si vybrat, co bude dělat (ale činnost musí mít, aby nesklouzl k stereotypnímu chování)

Jako podporující a posilující pro vlastní psychickou stabilitu Petra vnímá:

  • dodržení denního režimu rodiny
  • stanovování si reálných cílů
  • dělání si malých radostí (např. večer si napsat tři věci, které jí během dne udělaly radost)
  • cvičení jógy, procházky v přírodě
  • dodržování telefonického kontaktu s rodinou, přáteli
  • vyšetření si (každý den) času pro sebe a předání syna do péče manželovi
  • říci si o pomoc
  • pravidelný týdenní kontakt s terapeutem

Petra si uvědomuje i několik pozitiv, která ze současné situace vyplynula. Naučila se více spoléhat sama na sebe, ale zároveň si dokáže lépe říci o pomoc. Zvládne nakoupit na internetu potraviny na celý týden. A dokonce poprvé v životě ostříhala manžela i syna.

Těší se však, že po skončení nouzového stavu navštíví kadeřníka a oslaví spolu s rodinou a přáteli narozeniny.

Autor: Ivana Novotná

Projekt č. CZ.03.2.60/0.0/0.0/16_064/0006431