Aspergerův syndrom

Aspergerův syndrom (AS) je porucha autistického spektra, která je charakteristická narušením v oblasti komunikace, sociálních interakcí a hlavně představivosti. Tato trojice příznaků se projevuje i při atypickém autismu a dětském autismu.

U AS je však závažnost postižení většinou mírnější než při ostatních poruchách autistického spektra.

Existují dva typy tohoto onemocnění:

  • nízko funkční - děti s nízko funkční variantou mají těžké problémové chování, které je jen málo ovlivnitelné. Tyto děti úzkostlivě vyžadují dodržování rituálů od svého okolí. Jejich chování je výrazně repetitivní a mívají velice nízkou frustrační toleranci. Navazují kontakt s ostatními bez ohledu na situaci nebo někdy zase kontakt tvrdohlavě odmítají. Nejsou schopny emocionální vzájemnosti ani sociálně přiměřeného chování. Jejich kognitivní schopnosti jsou obvykle v pásmu podprůměru, často se u nich objevuje hyperaktivita a poruchy pozornosti.
  • vysoce funkční - dětem s vysoce funkčním AS chybí výrazně problémové chování a neochota ke spolupráci. Tyto děti sice mají své vyhraněné zájmy, ale dokážou se věnovat i jiným činnostem. Jejich emocionální reakce se od vrstevníků liší jenom mírně, v sociálním kontaktu působí spíše nezrale a naivně. Mívají průměrné až nadprůměrné intelektové schopnosti.

Většina jedinců s AS se nachází někde na pomezí mezi těmito krajními druhy tohoto onemocnění.

Kde se vzal Aspergerův syndrom?

Porucha je pojmenována podle rakouského psychiatra Hanse Aspergera (1906–1980), který poruchu popsal v článku Autistische Psychopathen im Kindersalter. Asperger si u svých dětských pacientů všiml problémů v sociálním kontaktu, zvláštností v řeči, omezených zájmů a motorické neobratnosti. Rakouský psychiatr se domníval, že se jedná o poruchu osobnosti a nazval ji "autistická psychopatie".
Tento termín byl v roce 1984 nahrazen termínem "Aspergerův syndrom".

Etiologie:

V současné době příčiny AS nejsou dosud známy. Nicméně je velmi pravděpodobné, že jak genetické poruchy, tak vlivy životního prostředí hrají roli v rozvoji tohoto stavu. Výzkumní pracovníci v současné době sbírají a analyzují vzorky DNA z velké skupiny dětí a mají za cíl identifikovat geny a genetické interakce spojené právě s tímto syndromem.

Klinický obraz:

  • dodržování zaběhnutých rituálů v chování
  • snížená kvalita sociální interakce
  • omezená nebo netypická mimika a gestikulace
  • stereotypními zájmy
  • problémy s porozuměním ironie, humoru a metafor.
  • intelekt je v pásmu normy (tj. IQ > 70)
  • někteří jedinci s AS mají výrazné intelektové nadání (IQ > 130).

Děti s Aspergerovým syndromem mají nevyrovnaný vývojový profil. Jejich intelekt je normální, jejich sociální a emoční dovednosti však vždy výrazně zaostávají za jejich kognitivním vývojem. Pro děti a někdy i dospělé s AS je náročné rozlišit, které chování je sociálně přijatelné a které nikoliv. Nerozumějí významu zdvořilých gest (narozeninové přání a podobně), uniká jim smysl společenských formalit. Je pro ně náročné přiměřeně přijmout nebo vyjádřit gratulaci, kompliment nebo kritiku. Chybí jim flexibilita a přizpůsobivost, těžce nesou změny, zejména neplánované. Bývají perfekcionističtí, často odmítají novou aktivitu, protože si nejsou jisti, jestli ji dokonale zvládnou. Jsou extrémně kritičtí k vlastním nedostatkům i chybám ostatních. Mezi silné stránky lidí s AS patří čestnost, respektování pravidel, spolehlivost a důslednost.

U lidí s Aspergerovým syndromem rozlišujeme pět typů sociálního chování:

  • osamělý
  • pasivní
  • aktivní
  • formální
  • smíšený

Osamělá forma je charakteristická odmítáním fyzického kontaktu s rodiči a dalšími blízkými lidmi. Tyto děti nejeví zájem o kontakt s vrstevníky. Nenavazují oční kontakt. Mívají nízkou míru empatie a snížený práh bolesti.

Pasivní děti kontakt s ostatními akceptují, ale sami ho vyhledávají jenom zřídkavě. Sociální aktivity (setkávaní s novými lidmi, oslavy) jim většinou nepřinášejí potěšení. Mají omezenou schopnost vyjádřit své potřeby, nedovedou s ostatními sdílet radost, neumí poskytnout druhým lidem útěchu nebo se s nimi dělit. Tyto děti bývají pasivní a hypoaktivní.

Aktivní děti kontakt rádi a často iniciují, neumí posoudit přiměřenost svého konání, a proto se často chovají nevhodně: dotýkají se cizích lidí, vstupují do jejich osobního prostoru, oslovují neznámé lidi a povídají jim o svých specifických zájmech a podobně. Rádi pořád mluví o své zálibě, bez ohledu na zájem posluchače. Mají neobvyklou mimiku, bizarní řeč těla a nepřiměřený oční kontakt.

Děti s formálním chováním svým projevem připomínají spíše dospělých. Mají výborné vyjadřovací schopnosti, jejich řeč ale působí strojeně. V sociálním styku jsou odtažití, působí chladným dojmem. Oblibují společenské rituály a úzkostlivě dbají na jejich dodržování. Lpějí na pravidlech a normách chování, jakékoli porušení předpisů je silně rozruší, reagují afektem. Mají problém porozumět ironii, humoru, metaforám. V sociálním kontaktu jsou velice naivní a upřímní, i když se to v dané situaci vůbec nehodí. Mají encyklopedické zájmy, o svém hobby vědí neuvěřitelné detaily a podrobnosti.

U dětí se smíchanými projevy kvalita sociálního kontaktu značně kolísá. Jejich projevy jsou rozmanité, závisejí na kontextu a osobě, s kterou navazují kontakt. Vyskytují se u nich prvky všech čtyř typů chování.

Terapie:

AS je vývojová porucha postihující mozek, a proto nelze vyléčit. Z dětí s Aspergerovým syndromem vyrostou dospělí s Aspergerovým syndromem. Přesto však lze mnohého dosáhnout vhodnou výchovou, vzděláváním a podporou. S dostatkem času a trpělivosti je možné naučit osoby s AS základním dovednostem pro běžný život, například vhodné komunikaci s lidmi.

Prognóza:

V současnosti existuje jen několik zařízení určených výslovně pro děti s Aspergerovým syndromem. Některé děti jsou v běžných školách a jejich prospěch závisí na podpoře a povzbuzení od rodičů, pečovatelů a učitelů. Některé děti s AS navštěvují zvláštní školy pro děti s autismem a děti mentálně opožděné.

Jelikož u osob s AS je často jejich postižení méně zjevné než u někoho s autismem, jsou v jistém smyslu více zranitelné. Bohužel se ve škole mohou stát snadným cílem škádlení a šikany.

Postupem času, jak jsou starší, mohou si uvědomit svoji odlišnost od ostatních lidí a cítit se osamoceně a trpět depresemi. Lidé mající AS často touží po společnosti a jsou zmatení a rozčilení skutečností, že najít si přátele je pro ně tak těžké. Ale budoucnost osob s AS nemusí být tak bezútěšná. Dospělí s AS mohou žít plnohodnotný život(a také se tak děje), dosáhnout vyššího vzdělání, získat práci a vytvářet přátelství.

V zaměstnání mohou osoby s AS nabídnout mnohé: přesnost, spolehlivost a oddanost věci. Nezbytný je však informovaný a chápající zaměstnavatel a kolegové v práci.

Použité zdroje:


©2000-2015 Alfa Human Service