Vznik vztahu založeném na attachmentu

Citové pouto mezi matkou a dítětem

Mary Ainsworthová, o které jste se dozvěděli v předchozím článku Typy attachmentu, si ve svých studiích všimla, že matky bezpečně připoutaných dětí se nechovaly jinak než jiné matky. Důležitý byl však způsob jejich chování. Byly mnohem více citové, něžné, pozorné, opatrné. Velmi výjimečně byly nervózní, ustrašené a nepociťovaly stres z fyzického kontaktu.

Respektovaly potřeby dětí a rozvíjely jejich samostatnost.

Základním klíčem k vytvoření bezpečného a jistého pouta mezi dítětem a rodičem je vztah rodiče k dítěti vycházející z dospělého psychického zdraví a zralosti rodiče. Jinými slovy, láska, přítomnost a způsob, jak se rodič o dítě stará, jak s ním komunikuje, sdílí každou situaci je tím nejdůležitějším a určujícím faktorem vedoucím ke vzniku citového pouta.

Vznik citového pouta je spojený s naplňováním vývojových potřeb, jak uvádí A. Pesso, ve správný čas, na správném místě a správným člověkem.

Zatímco potřeba místa je v raném dětství naplňována doslovně, v období puberty si mladý člověk hledá své vlastní místo a rodiče ho v tom podporují.

V obou vývojových období se uplatňuje láska, přijetí, respekt k potřebám, porozumění, bezpečnost, ale v různých fázích život dítěte to znamená něco jiného (kojenec x adolescent).

Attachment se zde projevuje v situacích stresu, odloučení, kdy dítě vyhledává rodiče a potřebuje jeho ochranu, podporu, útěchu, pomoc. U kojence i adolescenta budou potřeby naplněny jiným způsobem.

(Př.: Kojenec dostane najíst, maminka ho pochová, přebalí a polaská. Adolescent dostane podporu např. formou respektu k vznikající potřebě autonomie (můžeš na oslavu spolužákových narozenin jít), formou důvěry (přijdeš z oslavy domů ve 24 hod.), porozumění k jeho problému a nastavení hranic (mohu mít porozumění pro tvoji nespokojenost, ale není pro mě důležité, že všichni tvoji spolužáci budou na oslavě do rána, za ně jsou odpovědní jejich rodiče, za tebe jsme odpovědný já, ty přijdeš domů ve 24 hod.) atd...

Kojenec i mladý člověk velmi jemně reagují na to, jakým způsobem jsou jeho potřeby naplňovány.

Vnitřní pracovní model dítěte se ustálí kolem 5. roku života. Podle něho se formují všechny emociální a sociální vztahy po celý život (rozvoj charakteru dítěte, jeho zapojení do školky, školy, práce, schopnost řešit problémy, schopnost spolehnout se sám na sebe, na druhé atd… )

Člověk je velmi citlivá a vnímavá bytost, která ke svému rozvoji potřebuje mít naplněny vývojové potřeby a zažívat stabilní přítomnost rodičů. Stejně důležitým faktem pro harmonický vývoj dítěte je i to, jakým způsobem rodič o dítě pečuje, jak ho vnímá a jaké emoce při svém rodičovství prožívá.

Na základě ustáleného typu vnitřního pracovního modelu můžeme tedy potom pozorovat i reakce adolescenta ve vzájemné interakci s rodičem, ve výše uvedeném případě jeho odchodu na oslavu spolužákových narozenin.

Použité zdroje:

  • PESSO, Albert, Diane BOYDEN-PESSO a Petra VRTBOVSKÁ. Úvod do Pesso Boyden System Psychomotor: PBSP jako terapeutický systém v kontextu neurobiologie a teorie attachmentu. 1. vyd. Praha: Sdružení SCAN, 2009, 210 s. ISBN 978-80-86620-15-2. 
  • VRTBOVSKÁ, Petra. O ztraceném dítěti & cestě do bezpečí: attachment, poruchy attachmentu a léčení. Tišnov: Scan, 2010, 120 s. ISBN 978-80-86620-20-6.
  • BOWLBY, John. Vazba: teorie kvality raných vztahů mezi matkou a dítětem. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, 356 s. ISBN 978-80-7367-670-4.

©2000-2015 Alfa Human Service