PBSP - pět základních vývojových potřeb

Základní vývojové potřeby člověka
  1. Potřeba místa
  2. Potřeba sycení
  3. Potřeba podpory
  4. Potřeba ochrany
  5. Potřeba hranic (limitů)

1. Potřeba místa

„Téma místa se týká rovněž následků prenatálního a těsně postnatálního traumatu na dospělý život jedince.“

„Když mluvíme o místě, čeho se to vlastně týká? Jedná se o proces, který zahrnuje přechod od momentu početí k vědomému životu. V PBSP používám také metafor a symbolických obrazů, které vychází z náboženských textů a mytologie. Shledávám je velmi užitečnými pro hlubší pochopení zkušenosti s ranou ztrátou.“ (Pesso, 1990)

 

Téma potřeby místa má velký význam. Podle PBSP se potřeba místa po narození naplňuje prostřednictvím citové výměny mezi matkou/otcem a dítětem.
Potřeba místa je na doslovné úrovni definována jako potřeba být viděn. Malé děti volají na matku, „mami podívej se co dělám, mami dívej se, jak to pěkně umím.“

Potřeba místa může být definována jako podpora být doma ve svém vlastním těle. Je to přijetí vlastního já, vlastního pohlaví a vše co k tomu patří. (Maminka podporuje proces: ty jsi moje holka/kluk, já se na tebe dívám, vidím tě). Pokud se dítě cítí doma samo v sobě, může být doma kdekoliv.

Malé dítě potřebuje mít vyhrazen svůj prostor pro ukládání hraček, oblečení a všech svých věcí. Rituály se dále kotví péče o tento prostor. Do potřeby místa samozřejmě patří místo v srdci svých rodičů/vychovatelů, kteří dávají zprávu dítěti – ty jsi můj kluk/holka, my jsme rádi, že tě máme, my jsme se na tebe těšili, vždy jsme si přáli, aby jsi se narodil/a právě ty atd…

Potřeba místa musí být naplněna doslovně v těle matky, symbolicky – v mysli matky.

Pokud nemá dítě správné zážitky potřeby místa, v dospělosti se z něj může stát bludný poutník – člověk bez kořenů.

Může se ptát:

  • Kdo jsem?
  • Kam patřím?
  • Kde jsem doma?

Takový člověk může velmi často utíkat k představám, že nepatří do tohoto světa, není z této planety, nepatří mezi lidi. <br<Úniky si manifestují směrem k mimozemským hodnotám, Bohu, protože je konečně možnost změny, konečně doma.
Časté jsou také představy o smrti a životě po smrti. Člověk čeká na smrt a někdy její příchod urychlí, protože věří, že smrt a možná život po smrti je lepší než to, co právě žije.
Chce se cítit doma, chce mít pocit, že ho někdo přijme, i kdyby to byla smrt.

Př. Malá Natálka (4 roky) má pokojíček se dvěma staršími bratry, kteří chodí do školy. V pokojíčku mají jen 2 psací stoly, třetí se již nevejde. Natálka stejně ještě nechodí do školy. Natálka moc ráda vyrábí a kreslí. Děti se dokáží domluvit, kdo a kdy bude u stolu, ale Natálka je nepořádnice. Na stole stále nechává nůžky, pastelky a jiné věci potřebné k vyrábění. Bratři svorně Natálku hubují, že v okamžiku potřeby práce u stolu jsou všude Natálčiny věci na vyrábění. Situace vede ke vzniku konfliktů mezi dětmi. Bráškové mají své stoly, ale já nemám nic. Kde si mám nechat všechny věci?

Natálka má chytrou maminku. Maminka koupila na pastelky, papíry, omalovánky a na ostatní věci na vyrábění krásnou krabici. Krabici je celá bleděmodrá s veselými obrázky. Má víko, uvnitř je krabice rozdělena přihrádkami. Natálce se krabice moc líbí. Je velmi šťastná, že má své věci na místě, které je přehledné a pěkné. Krabice je jen její.

2. Potřeba sycení

Člověk potřebuje být sycen

  • Jídlem a pitím (pupeční šňůra, ústa)
  • Emocemi, dostatečnými a přiměřenými podněty (důvěrné otevření se dítěte vůči druhému)
  • Být v kontaktu sám se sebou – zažít pocit plného bříška a z toho pramenící uspokojivý pocit

Na doslovné úrovni sycení zachovává a udržuje život.
Na symbolické úrovni je dítě syceno láskou, pozorností, vyprávěním, učením.

Př. Maminka čte malé Emě (5 let) každý večer před usnutím pohádku. Mají takový svůj malý rituál. Maminka se natáhne k Emě na postýlku. Ema vybere knížku nebo připraví rozečtenou kapitolu. Knížku drží a maminka čte. Po přečtení maminka Emu pochová, dá ji pusu na dobrou noc a odejde z pokoje. Ema se spokojeně zavrtá pod peřinku a usne. Ema má maminčino večerní čtení a mazlení moc ráda.

3. Potřeba podpory

Dítě se rodí zcela bezmocné. Podpora narozeného dítěte je zaměřena na překonávání zemské přitažlivosti. Pomáháme mu tím, že poskytujeme podporu celému tělu, hlavě, zádům a zadečku. Náruč mu zprostředkovává pocit „nadnášení“ nad zemí.

Podpora poskytuje a zprostředkovává pocit o existenci „dna“ a země.
Na symbolické úrovni je podpora zaměřena na získávání sebedůvěry a samostatnosti.
Posilování sebedůvěry a samostatnosti je realizováno na úrovni aktivní interakce.

Př. František (4 roky) si vypůjčil stavebnici lega od svého staršího bratra. Z počátku mu stavba šla vcelku dobře. Ale nyní již nějakou dobu nemůže přijít na možnost zasunout určitou součástku do správného závitu. Obrátí se na otce, který sedí vedle jeho stolku v křesle a čte si, s žádostí o radu.

Otec reaguje, pohledem zjistí, že František má špatný díl stavebnice. Společně prozkoumají všechny díly, vytipují vhodnou součástku. Táta vysvětlí postup, součástku zamontuje do příslušného otvoru. Ano, to je ona. Táta součástku ze závitu opět odšroubuje, vrátí ji Františkovi do ruky. Teď ty Františku, já se budu dívat, zda se ti to podaří. František je šikovný, součástku se mu podařilo umístit do otvoru na první pokus…

Podpora ve správný čas na správném místě podněcuje v dětech tvořivost, samostatnost a důvěru.

4. Potřeba ochrany

  • Ochrana zajišťuje bezpečí
  • Zajišťuje oddělení od útoků
  • Definuje vnější hranice

Symbolicky je dítě chráněno lidskými a dětskými právy, rituály společnosti ve které žije, společenskou kontrolou, náboženskými pravidly atd…i když není právě s rodiči.

5. Potřeba hranic

„Omezení lidské bytosti v životě na Zemi je univerzální princip. Tam, kde se člověk začne cítit jako neomezený, bez limitů či hranic, stává se ve svém myšlení jediným, všemocným a nepotřebuje nikoho druhého. Také mu na nikom druhém nezáleží.“ (Pesso, 2008)

Každá lidská bytost se rodí se dvěma vrozenými silami. Se silou tvořit a silou ničit. Dítě potřebuje zajistit prostřednictvím zkušenosti prožitku a milující interakce, že obě síly jsou kontrolovatelné a nejsou všemocné a nekonečné.

Tzn., že pokud se dítě projevuje silou, rodiče umí jeho jednání přijmout, aniž by odmítli dítě jako osobu. Prostřednictvím jejich láskyplné interakce se dítě učí integrovat omezení a modulovat své chování.

Př. Reakce staršího bratra (3 roky) na malou právě narozenou sestřičku: Mařenku nesmíš píchat do oka. To je pro Mařenku nebezpečné, můžeš jí způsobit bolest. Aha, ty jsi zvědavý, jak oko vypadá? Tak pojď, podíváme se na obrázek v knížce.

Tzn. - Přijmout fakt, rozlišit potřebu dítěte, zachovat důstojnost, neodmítnout dítě v okamžiku nevhodného chování, podpořit ho. Jasně odlišit, ty jsi v pořádku - tvůj způsob chování ne! Hranice stanoví, co nesmí dítě dělat.

Rodiče nastavují hranice/limity

  • Uspokojují základní vývojové potřeby svých dětí ve správných mezích a nedávají prostor neomezeným „chutím a požadavkům“
  • Přijímají agresivní chování svých dětí s porozuměním a respektem k lidské bytosti, nastavují však hranici ubližování, destrukci.
  • Projevují správné reakce na sexuální projevy svých dětí, lásku a smyslné chování. Dítě se jasně dozvídá, že sexualitu a milostné partnerství si děti hledají mezi vrstevníky, nikdy ne mezi rodiči a blízkými příbuznými.

Na symbolické úrovni je potřeba „neztratit“ se ve své vlastní neskutečné velikosti, vášni, nenasytnosti.

Na druhou stranu dítěti rodič svým restriktivním jasným postojem vytváří pevnou oporu a hranici v okamžiku dětské potřeby bezpečí, důvěry.

Př. Úklid hraček umožňuje předškolnímu dítěti získat zkušenost prožitku daného úkolu a rituálu s ním spojeného, i když se dítěti „nechce“. Dítě získává pevnou „opěrnou zeď“ pomoci, kterou může využít v okamžiku potřeby, posiluje se tím kruh vzájemné důvěry a interakce. Rodič mi pomůže, vyžaduje ode mne úkol, ale zrovna tak já, pokud si nebudu vědět rady, se mohu na rodiče kdykoliv obrátit. On je „pevný“ pomůže mi moji složitou situaci řešit. On má důvěru ve mne, já mám důvěru v něho.

Použité zdroje:

  • PESSO, Albert. The Effect of Pre and Perinatal Trauma. Hakomi Journal. 1990, (8). Dostupné také z: http://www.hakomiinstitute.com/Forum/Issue8/EffectsPreTrauma.pdf
  • PESSO, Albert Pesso. Letní škola, Storling Woodr. 2008 in PESSO, Albert, Diane BOYDEN-PESSO a Petra VRTBOVSKÁ. Úvod do Pesso Boyden System Psychomotor: PBSP jako terapeutický systém v kontextu neurobiologie a teorie attachmentu. 1. vyd. Praha: Sdružení SCAN, 2009, 210 s. ISBN 978-80-86620-15-2.

©2000-2015 Alfa Human Service