Sdílená péče

Kasuistika individuální psychologické práce č. 1

Žena u psychologa kvůli svým synům - zdravému a mentálně retardovanému

Matka Ema, 38 let, VŠ, pečující o 12letého syna Františka s častými epileptickými stavy v průběhu dne. Mentální retardace dítěte v těžkém pásmu. Syn je hyperaktivní, nekomunikuje, rozumí částečně. V současnosti jsou epileptické záchvaty kompenzovány pouze na 3-4 denně, lehčího průběhu. Dítě je nezbytné stále monitorovat k možnému vzniku pádu a zranění. Předchozí několikaletý stav zahrnoval až 50 záchvatů denně s hledáním optimální lékařské podpory zaměřené na kompenzaci záchvatů. Situaci komplikovala farmakoresistentní forma epilepsie.

Rodina je úplná, otec Václav pracuje. Mladší sourozenec Petr zdráv, nyní 8 let, druhá třída. Rodina žije na okraji malého městečka ve vlastním rodinném domě, mají malé hospodářství, zahradu a zvířata.

Celá rodina absolvovala postupně čtyři psychorehabilitační pobyty. Nyní matka začala využívat individuální konzultace vzhledem k nástupu mladšího syna do ZŠ a problémům s výukou a chováním ve škole.

Individuální konzultace byla matkou vyžádána na základě výstupu profilu na jednu stránku, který byl prezentován rodičům při ukončení posledního pobytu. Tento profil představil Petra ve zcela jiném světle, než ho viděli rodiče. Spolupracující introvertní dítě, respektující dohodnutá pravidla.

Matka v době pobytu byla unavená, k některým věcem až apatická, vše komentovala, že "to nemá cenu...". Po domluvě s partnerem, který upřesnil současnou situaci matky (apatie je dlouhodobá) matka obdržela nabídku individuální konzultace s primárním cílem podívat se na situaci Petříka ve škole. Cíl konzultací směřoval k hledání účinných nástrojů pro práci s mladším dítětem. V delším horizontu otevřít a nabídnout spolupráci pro podporu psychické stability samotné matky. Matka nabídku vyslyšela.

Záznam části rozhovoru

Matka: "Petr zlobí, dělá ve škole samé průšvihy."

Terapeutka: "Emo, co to znamená, že zlobí, můžete mi to nějak přiblížit?"

Matka: "No, on se ve škole vzteká, třeba zrovna před týdnem, to byla scéna."

Terapeutka: "Co se stalo?"

Matka: "Paní učitelka chtěla, aby si děti přinesli na výtvarnou výchovu půlku jablka. Tak jsem dala Petrovi půlku jablka na výtvarnou výchovu a polovinu jablka na svačinu. Během práce na výtvarné výchově měli děti polovinou jablka tiskat barvu na papír a potom jablko vyhodit do koše. Petr si postavil hlavu, že práci dělat nebude."

Terapeutka: "Co následovalo?"

Matka: Nejprve Petr vysvětlil paní učitelce, že se mu nelíbí jablko vyhodit. Následně odmítl dělat práci. Paní učitelka chtěla, aby pracovat. On se začal vztekat a schoval se pod lavici." "Takhle se přece nemůže chovat. Učitelka mu dala pětku, protože nepracoval." 

Matka: "Je fakt, že mu ale pořád připomínám, že se jídlo nevyhazuje."

Terapeutka: "Reakce vašeho syna vyplynula ze situace...."

Matka se počátku rozhovoru, ve svém zranění a nedostatku energie, brala jakoukoliv komplikovanou situaci jako složitou a neřešitelnou. V následujícím rozhovoru však došlo k náhledu matky na situaci ve zcela novém zorném úhlu. Sama nakonec shrnula: "Já se vlastně nedivím, on byl autoritou paní učitelky zahnán do kouta..."  

Od okamžiku náhledu matky, jsme mohly hovořit velmi srozumitelným způsobme o tom, co se děje ve škole, o míře nutné podpory dítěte, vstřícné komunikaci, pochvale dítěte, komunikaci s učitelkou, podpoře respektujícího výchovného přístupu atd. V následujícím sezení jsme se dotkly podmínek domácího prostředí, místa pro hru a školní přípravu. A to s ohledem na soužití se starším mentálně retardovaným sourozencem. Byl definován základní postulát bezpečí a vlastního možného pracovního a hracího prostoru pro Petříka.
Na další konzultaci s pýchou ukazovala upravený pokoj pro Petra, novou postel s hracím koutkem, kam jeho starší bratr neměl v patře přístup. Tím byl zajištěn bezpečný, přehledný a vlastní prostor pro mladší dítě. 

Pře počáteční rozpaky a nedůvěru, přes podporu, bezpečí a nalezení užitečných způsobů řešení situací s dítětem, matka na třetí konzultaci otevřela svoje vlastní problémy s celkovou vyčerpaností.

Shrnutí kasuistiky

Počáteční fáze kontaktu byla zaměřena na vybudování důvěry a bezpečí, nalézání srozumitelného jazyka a prostor pro porozumění problému v kontextu situace celé rodiny.

Během tří sezení jsme nalezly způsob podpory pro řešení momentálních problémů s Petrem. Důvěra, porozumění a dílčí úspěchy při řešení problémů s Petrem přinesly následnou možnost otevřít oblast psychické stability matky. Následující sezení již byla zcela věnována této problematice.

Text byl vydán v rámci knihy Sdílená péče v rodině s dětmi se zdravotním postižením:

  • CHMELOVÁ, Martina, Veronika KOCOUROVÁ a Petra SYROVÁTKOVÁ. Sdílená péče v rodině s dětmi se zdravotním postižením: Příručka dobré praxe. 1. vydání. Praha: Alfa Human Service, 2015. ISBN 978-80-260-8326-9.

Dostupné články z knihy na webových stránkách Alfabet:

©2000-2015 Alfa Human Service