Jak meditovat

Meditace je „vyšší“ třída relaxace. Její účinek má trvalejší a hlubší charakter. Meditace vyžaduje trénink. Kdo však jednou zažije slast meditace, nepřestane. Meditace se stane přirozenou a nedílnou součástí jeho života. Zároveň se začne uzdravovat na těle a mysli.

Meditovat se dá všude. Meditovat se dá bez pomůcek a s pomůckami.

Meditace bez pomůcek

Meditovat můžeme na procházce, v tramvaji, doma. Nepotřebujeme k tomu žádné speciální pomůcky, oblečení, hudbu. Jen zjednodušeně:

  1. V první fázi nácviku meditace můžeme využít obrázek rozbouřené řeky, který jsme popisovali v přechozích článcích a trénovat nejprve malý a postupně zvětšující se odstup na břehu od toku řeky.
  2. V druhé fázi trénujeme pozorování řeky.
  3. V další fázi dochází k uvolnění, ke změně proudění energie ve vašem těle a mohou přicházet různé obrazy, myšlenky a vjemy.
  4. V dalších fázích je vnímáme, sytíme se jimi.

Důležitý výsledek prvních kroků je maximální soustředěnost, která však může trvat třeba jen půl minuty. Je lepší v prvních fázích trénovat po kratičkých časových úsecích, ale třeba několikrát denně.

Číst dál: Jak meditovat

Meditace

Meditace je další technika sloužící k „práci na sobě“. U pečujících osob, které jsou nejvíce ohroženy syndromem vyhoření, je meditace, vedle relaxace, velmi oblíbená. Pod pojmem meditace si můžeme představit různé praktiky vedoucí k prohlubování soustředění. Ačkoli se meditace obvykle považuje za součást východních náboženství s počátkem ve védském hinduismu, je součástí mnoha náboženských systémů a filosofických škol.

Číst dál: Meditace

Jak relaxovat

Všechny relaxační techniky primárně pracují s dechem. Dále mohou pracovat s imaginací/představou.
Klidné a pravidelné dýchání je jedním z předpokladů i výsledků relaxace. Účinnou cestou k uvolnění je tedy zaměřit se na své dýchání.

Pozorujeme svůj dech, nádech, výdech

  • Nácvik relaxace může trénovat v lehu na zádech nebo ve vzpřímeném sedu.
  • V prvních fázích nácviku relaxace neovlivňujeme kvalitu dechu. Jen se díváme a vnímáme, jak dýcháme.
  • Můžeme si i položit ruku na některé potřebné místo na těle a vnímat dech pod svoji položenou rukou.
  • Doporučujeme v prvopočátku nácviku relaxace zavřít oči. Tím si vytvoříme svůj vlastní osobní prostor, v kterém se můžeme lépe soustředit sami na sebe.
  • Při pozorování svého dechu můžeme přidat následující představu:
    • s každým výdechem odchází vše, co nepotřebujeme, co nás tíží,
    • s každým nádechem přichází světlo, teplo, vytváří se prostor pro něco nového.
  • Nebraňme se zároveň pěknému, pozitivnímu obrazu, který v ten okamžik může přicházet. Barva, tvar nebo zcela konkrétní prožitek, příběh, který nám byl milý. Svůj dech vědomě neovlivňujte do hlubokého výdechu a nádechu. Jen ho pozorujte.

Číst dál: Jak relaxovat

Relaxace

Relaxace je uvolnění těla i mysli. Relaxace přináší uvolnění svalové tenze (napětí) a duševní uvolnění (zlidnění mysli).

Představme si svoji mysl jako proud široké řeky. Voda v řece neustále a nepřetržitě proudí od svého pramene až po své vyústění do další řeky, vodní nádrže nebo moře.
Jsou chvíle, kdy v řece teče poměrně málo vody, proud je klidný, rovnoměrný. Pohled na tekoucí řeku je uklidňující, bezpečný a příjemný.
Teď si představme, jak vypadá řeka při dlouhodobém dešti nebo povodni. Voda není přátelská. Je dravá, teče v místech, která před povodní byla suchá, zanáší místo bahnem a nečistotami. Při rozvodnění řeky nám může jít i o život a my prcháme raději pryč na bezpečné místo mimo dosah řeky.
Pohled na tuto řeku není bezpečný a uklidňující, je ohrožující, nepříjemný. Nechceme nebo nemůžeme u té řeky být.

Číst dál: Relaxace

Kompenzační mechanismy

Žena využívá relaxační techniky jako kompenzačního mechanismu proti syndromu vyhoření

Kompenzační mechanismy (coping mechanismy) jsou veškeré činnosti, které nám uvolňují napětí, úzkost a stres. Ve svém výsledku nám přináší ZPĚT ENERGII, kterou jsme vydali na zvládání těžké a složité situace.

Každý takové mechanismy používá, ať vědomě (to znamená, že ví, co mu pomáhá a dělá dobře), tak nevědomě (tzn. že dělá takovou činnost, která ho baví, ale nepřemýšlí o ní jako o způsobu vědomé pomoci sám sobě).

Číst dál: Kompenzační mechanismy

Střídání životních a denních fází aktivita-útlum

Matka dítěte v době útlumu

Dalším faktorem, kromě vzdalování se dítě-matka (proces separace), ovlivňující tvorbu a prožívání vlastního prostoru pro odpočinek (aktivní i pasivní) pečující osoby, je znalost střídání fází aktivita – útlum.

Žijeme ve společnosti obecně zaměřené na co nejvyšší výkon. Pracovní i osobní. Hodnota nás samých se mnohdy odvíjí od výkonu toho, co a kolik toho uděláme. Zkuste se zeptat ve svém okolí i sami sebe: Co je pro Vás v životě důležité?

Častá odpověď mých mnohých přátel a klientů uvádí, že na prvních místech důležitosti se pravidelně umisťuje rodina/partner, zdraví a klid.

Číst dál: Střídání životních a denních fází aktivita-útlum

Jak podporovat sama sebe v roli pečující osoby?

Samostatné dítě na houpačce v odloučení rodičů

Dlouhodobá péče o domácího příslušníka nese velké riziko zahlcenosti, osobní neohraničené angažovanosti, emocionálních vztahů a vazeb.

Pokud budu roli pečovatele vykonávat ve svém zaměstnání, vím, že i přes nezbytnou emocionální angažovanost, kterou vkládám do kontaktu s klientem, mohu po ukončení pracovní doby pomyslně „zavřít dveře“.
Mohu například jít do kina, na návštěvu, číst si oblíbenou knihu nebo spát bez ohledu na jakékoliv zařizování potřeb svého klienta. V případě, že mi klient nejde z „hlavy“, musím se naučit technikám, které mi pomáhají „klienta vyndat ze své hlavy“. Tato nezbytná dovednost je součástí výkonu pomáhající profese. Pokud to neumím, brzy vyhořím.

Číst dál: Jak podporovat sama sebe v roli pečující osoby?

Psychologické poradenství

Terapie rodičů dětí se zdravotním postižením

Dlouhodobé krizové a stresové stavy spojené s narozením a péčí o děti se zdravotním postižením ovlivňují celkový fyzický stav rodiče, jeho psychickou stabilitu, komunikaci, schopnost vstřebávat a rozumět novým věcem, schopnost podporovat a vychovávat své další děti, rozvíjet partnerský život, práci, koníčky atd. Rodič se vzhledem ke zdravotním problémům svého dítěte, ocitá ve středu péče společně s dítětem.

 

Z praxe víme, že v prvních letech života dítěte rodič primárně řeší operativu zaměřenou na:

Číst dál: Psychologické poradenství

Syndrom vyhoření

Žena se syndromem vyhoření

Syndrom vyhoření (také „burnout“, vyhasnutí, totální ztráta energie, ztráta profesionálního nebo osobního zájmu atd.) poprvé popsal H. Freudenbergerem v roce 1975. Tento stav můžeme definovat jako extrémní nerovnováhu mezi příjmem a výdejem energie (fyzické, psychické – uspokojení), kdy dochází k extrémnímu vyčerpání organismu, doprovázeným silným poklesem výkonnosti, psychické odolnosti, zájmu s doprovodem různých psychosomatických obtíží.

Číst dál: Syndrom vyhoření

©2000-2015 Alfa Human Service