Psychologické poradenství

Prožitková skupina rodičů dětí se zdravotním postižením

Dlouhodobé krizové a stresové stavy spojené s narozením a péčí o děti se zdravotním postižením ovlivňují celkový fyzický stav rodiče, jeho psychickou stabilitu, komunikaci, schopnost vstřebávat a rozumět novým věcem, schopnost podporovat a vychovávat své další děti, rozvíjet partnerský život, práci, koníčky atd. Rodič se vzhledem ke zdravotním problémům svého dítěte, ocitá ve středu péče společně s dítětem.

 

Z praxe víme, že v prvních letech života dítěte rodič primárně řeší operativu zaměřenou na:

  • zajištění péče o dítě se ZP,
  • chod domácnosti, rodiny, komunikaci v rámci širší rodiny,
  • péči a výchovu dalších dětí,
  • partnerské soužití, 
  • finanční podporu, pomůcky atd.

Pečující rodič v té době "jede" a "bere" ze svých vnitřních energetických zásob, ale velmi často tyto zásoby nedoplňuje zpět a sám o sebe pečuje jen minimálně v nezbytných oblastech. Postupně s odchodem dětí do předškolních, školních nebo sociálních zařízení dochází k tomu, že rodič cítí a někdy i definuje potřebu začít více pečovat i sám o sebe.

Zdravotnická záchytná krizová síť může v místě bydliště pomoci rodičům, pokud je psychický tlak již neúnosný a dochází k projevům omezujícím fungování a zabezpečení chodu rodiny (např. dlouhodobá nespavost, nechutenství, nadměrná vztahovačnost, apatie, zacyklení v určitém problému, neschopnost náhledu na situaci, problém atd.).
Rovněž poskytovatelé rané péče, kteří vstupují s mnohými rodiči do kontaktu od narození do 7 let věku dítěte, mají ve svých řadách nastavenu základní psychologickou pomoc pro pečující rodiče.

V praxi se setkáváme s rodiči, kteří sami nabízené možnosti ranou péčí ani jiným poskytovatelem nevyhledají a poprvé se setkají s psychologickou podporou např. ve vzdělávacích kurzech určených pečujícím osobám. V okamžiku nabídky a předání informací o zaměření kurzu většina rodičů kvituje téma a způsob práce v prožitkové skupině. Množí z nich využívají následně i individuální pomoc.

Na základě mnohaleté praxe můžeme konstatovat, že bohužel existuje i nadále velká skupina pečujících rodičů, kteří potřebnou psychologickou pomoc vnímají spíše jako stigma projevující se ve formulacích: "přece nejsem blázen", "to zvládnu, musím, kdo mi má co říkat, jak to mám dělat".

Oslovení rodičů s nabídkou psychologické podpory je funkční prostřednictvím vzdělávacích programů/workshopů s konkrétními tématy týkajících se pečujících osob. V rámci skupinové práce dochází k překonání strachu z odborné psychologické péče a rodiče získávají důvěru v možnosti získání podpory prostřednictvím konkrétní osoby, která vede kurz. Posléze mnozí z nich začnou využívat i individuální podporu.

V praxi sledujeme, že čím dříve pečujícího rodiče provázíme, tím rychleji celá rodina nalezne zdravé funkční nastavení. Rodiče začnou cíleně pracovat sami na sobě, snižují svou tenzi, učí se nové věci a chápou mnohé souvislosti. Péči o sebe sama posléze považují jako nedílnou součást svého života.

Výroky našich klientů:

"Kdybych věděla, jak mi tento kurz pomůže, už bych přišla dříve." "Teď vím, jak je důležité se starat sám o sebe, protože když mám sílu já, mohu dávat druhým." "Já jsem vždy věděla, že nejsem blázen, ale bála jsem se někoho obtěžovat svými myšlenkami." "Vždycky jsem si myslela, že vše musím zvládnout jen já sama, že to je normální situace. Dnes již vím, že moje stavy a reakce odpovídaly těžké situaci v mém životě."

Psychická stabilita

Pojmy psychická stabilita a labilita souvisí se základní adaptací organismu na vnější prostředí. Organismus může být lehce tvarován a stačí mu jemné podněty prostředí (labilita, senzitivita) nebo se těmto podmětům brání. Může čelit i bez emocí (rigidita). Stabilita tedy následně odpovídá pružně rovnováze mezi oběma póly. Jedná se o harmonii mezi dvěma póly/extrémy. Takové pojetí životní cesty nabízeli již Aristotelés, Buddha, Lao-c', pokud hovořili o cestě středu. (1)

Představme si silný strom, např. dub. Pevný, zdravý dub vichřice nezlomí, protože má silné kořeny a umí se ohnout. Tato metafora dobře odpovídá stavům dlouhodobě pečující osoby. Zpočátku je "dub" silný, po nějaké době působení zevních a vnitřních faktorů visí už jen na svých nejtenčích koříncích, které ho drží silou vůle. Silná vichřice v podobě narození dítěte se ZP, nebo nemoci, kořeny natolik oslabí nebo postupně vykotlá, že kmen postupně ztratí svoji pružnost (dlouhá mnohaletá péče) a dub se při větší bouřce vyvrátí (např. akutní stresová porucha, nemoc pečujícího atd.).
Pečující osoby jsou jednou z nejohroženějších skupin syndromem vyhoření, kdy tento syndrom můžeme definovat jako nerovnováhu mezi přijímanou a vydávanou energií.

Nejčastější projevy:

  • Ztráta radosti ze života,
  • Nemocnost pečující osoby s rizikem vzniku závažného onemocnění,
  • Omezení a změna kvality komunikace,
  • Agresivní a hádavé chování,
  • Pocity vyčerpání, frustrace a deprese,
  • Lpění na zavedených postupech a uzavření se novým přístupům,
  • Nedostatek vlastní aktivizace a motivace,
  • Neochota a neschopnost spolupráce, atd.

Pomoc v podpoře psychické stability je v Alfě nastavena jako skupinová práce (práce v prožitkové skupině s určitými tématy) nebo individuální konzultace. Obě variant je možné kombinovat.

Skupinová práce nese např. tato témata:

  • Krize, stres a projevy syndromu vyhoření,
  • Prevence syndromu vyhoření,
  • Základní prvky psychohygieny pečující osoby,
  • Komunikace v rodině s partnerem,
  • Výchovné přístupy a podpora soběstačnosti a samostatnosti dítěte se ZP,
  • Postavení zdravého sourozence,
  • Hranice a rituály,
  • Nácvik relaxačních metod atd.

Při individuální práci s klienty používáme prvky základního psychologického poradenství nebo práci zaměřenou na koučovací přístup. Zvolenou techniku volíme dle možností a zakázky klienta. Některá z nejčastěji řešených témat:

  • "Jsem tak unavená/ý. Nenapadá mě, co s tím mám dělat."
  • "Jak si mám udělat čas sama na sebe?"
  • "Mám problém v komunikaci s partnerem, můj partner péči o dítě se zdravotním postižním bagatelizuje a zlehčuje, nechce dodržovat některé přístupy, které jsou pro dítě důležité."
  • "Potřebuji se naučit některé cviky k uvolnění svého napětí."
  • "Co mám dělat, když se v noci vzbudím a nemohu spát?"
  • "Dělám to se svým zdravým dítětem správně?"
  • "Jak mám své dítě motivovat, stejně nechce nic dělat?"
  • "Jsou nějaké speciální výchovné přístupy pro mé dítě?" atd.

V rámci individuálního přístupu se snažíme situaci rozebrat a hodnotit v kontextu podmínek a chodu celé rodiny. Principy práce jsou zaměřeny na analýzu, návrhy a způsoby individuálního řešení. Nedílnou součástí je edukace daných témat a praktický trénink/nácvik např. relaxačních metod.

Použité zdroje

Text byl vydán v rámci knihy Sdílená péče v rodině s dětmi se zdravotním postižením:

  • CHMELOVÁ, Martina, Veronika KOCOUROVÁ a Petra SYROVÁTKOVÁ. Sdílená péče v rodině s dětmi se zdravotním postižením: Příručka dobré praxe. 1. vydání. Praha: Alfa Human Service, 2015. ISBN 978-80-260-8326-9.

Dostupné články z knihy na webových stránkách Alfabet:

©2000-2015 Alfa Human Service