Střídání životních a denních fází aktivita-útlum

Matka dítěte se zdravotním postižením je unavená a je v útlumu. Po aktivitě následuje útlum.

Dalším faktorem, kromě vzdalování se dítě-matka (proces separace), ovlivňující tvorbu a prožívání vlastního prostoru pro odpočinek (aktivní i pasivní) pečující osoby, je znalost střídání fází aktivita – útlum.

Žijeme ve společnosti obecně zaměřené na co nejvyšší výkon. Pracovní i osobní. Hodnota nás samých se mnohdy odvíjí od výkonu toho, co a kolik toho uděláme. Zkuste se zeptat ve svém okolí i sami sebe: Co je pro Vás v životě důležité?

Častá odpověď mých mnohých přátel a klientů uvádí, že na prvních místech důležitosti se pravidelně umisťuje rodina/partner, zdraví a klid.

Přes tento pohled, však práce pro domácnost ceněna (ani doma, ani ve společnosti) příliš není. Zkuste jako svoji prestižní pracovní pozici v CV uvést, že se doma staráte o někoho blízkého? Tomu, kdo tuto pozici vykonává několik let, je jasné, že to je vyčerpávající a mizerně finančně i společensky hodnocená práce. Avšak nejdůležitější v životě.

To co vložíme do svých vlastních dětí, se otiskne do nás i do jejich celého následujícího života. Zdravé děti však po počátečních několika letech odchází do kolektivu školky, školy, kroužku a naše pomoc a podpora již není tak intenzivní.

O něco složitější situace je s dětmi s mnohým druhem handicapu. Intenzivní péče může trvat mnoho let, někdy po celý život dítěte. Postupně, jak nám ubývají síly, pouštíme do našeho života služby asistence, školy atd.

Ale vždy je jeden pečující rodič - ten více odpovědný, koordinuje a naplňuje péči o své dítě.

A pro toho je střídání aktivity a útlumu nezbytné. Pečující rodič velmi často padá do pasti celodenní aktivity. Útlum je nežádoucí, z pohledu rodiče nemožný atd. Např. Ještě musím stihnout upéct buchtu, vytřít, srovnat prádlo, vyprat, uklidit než přijdou ostatní atd.

Opět je zde staré známé prostředí výkonu práce doma a pro blízké („nemožnost nebo těžkost zavřít pomyslné dveře“)a odlišování toho co je opravdu důležité a potřebné pro druhé a pro nás. Avšak vytváření vlastního prostoru pro odpočinek, aktivní i pasivní činnost, práci, koníčky, je pro pečující osobu nezbytné.

Znalost pravidelného střídání aktivity a útlumu během dne, týdne, roku, života může ledacos osvětlit a vysvětlit.

Tento jev nejsnáze můžeme přirovnat k baterii. Každá baterie má dva póly. Plus a mínus. V našem životě do plusové strany patří výkon, aktivita, energie, bdění, chuť, nápady, kreativita atd. V mínusové straně nalezneme jasné polarity útlum, pasivita, nedostatek energie, spánek, nechuť, stereotyp, žádné nápady atd.

Je zcela přirozené, že obě strany se snaží potřebují rovnováhu.

Příklad: Např. o sobě vím, že pokud mám během dne napsat nějaký důležitý text, nejlepší a nejvhodnější doba pro jeho tvoření je pro mne mezi 10-12 hod. dopolední. Také ráda chodím po obědě na chvilku odpočívat. Samozřejmě ne vždy, se mi daří respektovat své potřeby, ale pokud mohu plánovat, pracuji s časem právě dle svých potřeb. Ve výsledku mám práci rychleji a kvalitněji hotovu.

V životě člověka existují jednak fyziologické cykly (u žen např. menstruační), ale dále jsou to denní cykly tzv. cirkadiální.
To znamená, že tělo i mysl během samotného bdění střídá fáze aktivity a útlumu. Citliví či trénovaní jedinci „slyší“ své tělo i mysl a jednotlivé fáze akceptují. Existují i týdenní a roční cykly. Naše tělo a psychika reaguje na počasí, roční dobu atd. V každém časovém období (den, týden, měsíc, rok) se také střídají další fáze aktivity a útlumu. Je to zcela přirozené a potřebné. Bez útlumu neexistuje aktivita, bez aktivity neexistuje útlum. Tuto jasnou logiku nijak „neokecáme“. Jedná se tedy o prostý přirozený fakt a je jen na nás, jak se s ním naučíme pracovat. Člověk není perpetum mobile.

Ve fázi útlumu probíhá regenerace, doplnění vydané síly, přichází nápady, zvyšuje se hladina energie. Přes tyto jednoduché, obecně známé informace se tak nechováme. Jsme v zajetí MUSÍM, NESMÍM, NEMOHU. Jsme v zajetí nějakých obrazů o tom, jak se co má dělat, jak to má vypadat, co by tomu řekli druzí.
Víme, že auto nepojede, pokud ho dobře neservisujeme a nedáme mu kvalitní palivo a olej. Proč se tak nechováme sami k sobě?

Základní poučka pro pečující osoby zní: „pokud mám pomáhat a podporovat ty druhé, musím být já sám v pořádku, mít pro pomoc dostatek sil.
Jen tak mohu být k dispozici druhým v kvalitním, nevyhořelém kontaktu.

V letadle je pravidlo č. 1. Při nasazení kyslíkové masku, si ji nasazuje nejprve rodič, následně dítě!

Pozitivní je, že mnohé své stereotypy může změnit. Pojďme do toho.

©2000-2015 Alfa Human Service