Dalším faktorem, kromě vzdalování se dítě-matka (proces separace), ovlivňující tvorbu a prožívání vlastního prostoru pro odpočinek (aktivní i pasivní) pečující osoby, je znalost střídání fází aktivita – útlum.

Žijeme ve společnosti obecně zaměřené na co nejvyšší výkon. Pracovní i osobní. Hodnota nás samých se mnohdy odvíjí od výkonu toho, co a kolik toho uděláme. Zkuste se zeptat ve svém okolí i sami sebe: Co je pro vás v životě důležité? Velmi často se na prvních místech důležitosti umisťuje rodina/partner, zdraví a klid.

Pro pečující osobu je střídání aktivity a útlumu nezbytné. Pečující velmi často padá do pasti celodenní aktivity. Útlum je nežádoucí, z pohledu pečujícího nemožný. Např. Ještě musím stihnout upéct buchtu, vytřít, srovnat prádlo, vyprat, uklidit než přijdou ostatní.

Opět je zde staré známé prostředí výkonu práce doma a pro blízké („nemožnost nebo těžkost zavřít pomyslné dveře“) a odlišování toho co je opravdu důležité a potřebné pro druhé a pro nás. Avšak vytváření vlastního prostoru pro odpočinek, aktivní i pasivní činnost, práci, koníčky, je pro pečující osobu nezbytné.

Znalost pravidelného střídání aktivity a útlumu během dne, týdne, roku, života může ledacos osvětlit a vysvětlit.

Tento jev nejsnáze můžeme přirovnat k baterii. Každá baterie má dva póly. Plus a mínus. V našem životě do plusové strany patří výkon, aktivita, energie, bdění, chuť, nápady, kreativita. V minusové straně nalezneme jasné polarity útlum, pasivita, nedostatek energie, spánek, nechuť, stereotyp, žádné nápady.

Je zcela přirozené, že obě strany se snaží potřebují rovnováhu.

Příklad: Např. o sobě vím, že pokud mám během dne napsat nějaký důležitý text, nejlepší a nejvhodnější doba pro jeho tvoření je pro mne mezi 10-12 hod. dopolední. Také ráda chodím po obědě na chvilku odpočívat. Samozřejmě ne vždy, se mi daří respektovat své potřeby, ale pokud mohu plánovat, pracuji s časem právě dle svých potřeb. Ve výsledku mám práci rychleji a kvalitněji hotovu.

V životě člověka existují jednak fyziologické cykly (u žen např. menstruační), ale dále jsou to denní cykly tzv. cirkadiální. To znamená, že tělo i mysl během samotného bdění střídá fáze aktivity a útlumu. Citliví či trénovaní jedinci „slyší“ své tělo i mysl a jednotlivé fáze akceptují. Existují i týdenní a roční cykly. Naše tělo a psychika reaguje na počasí, roční dobu. V každém časovém období (den, týden, měsíc, rok) se také střídají další fáze aktivity a útlumu. Je to zcela přirozené a potřebné. Bez útlumu neexistuje aktivita, bez aktivity neexistuje útlum. Jedná se o přirozený fakt a je jen na nás, jak se s ním naučíme pracovat.

Ve fázi útlumu probíhá regenerace, doplnění vydané síly, přichází nápady, zvyšuje se hladina energie. Přes tyto jednoduché, obecně známé informace se tak nechováme. Jsme v zajetí MUSÍM, NESMÍM, NEMOHU. Jsme v zajetí nějakých obrazů o tom, jak se co má dělat, jak to má vypadat, co by tomu řekli druzí.

Víme, že auto nepojede, pokud ho dobře neservisujeme a nedáme mu kvalitní palivo a olej. Proč se tak nechováme sami k sobě? Základní poučka pro pečující osoby zní: „pokud mám pomáhat a podporovat ty druhé, musím být já sám v pořádku, mít pro pomoc dostatek sil.“ Jen tak mohu být k dispozici druhým v kvalitním, nevyhořelém kontaktu.

V letadle je pravidlo č. 1. Při nasazení kyslíkové masku, si ji nasazuje nejprve rodič, následně dítě! Pozitivní je, že mnohé své stereotypy může změnit.