Projevy syndromu ADHD

Dítě s ADHD

Mezi základní projevy syndromu ADHD patří především porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. Vedle těchto základních projevů syndromu ADHD bývají často přítomny přidružené poruchy, které se syndromem úzce souvisejí. Porucha je charakterizována raným začátkem, její příznaky se objevují ve více situacích a jsou trvalé.

Dětem chybí vytrvalost při činnosti, která vyžaduje duševní úsilí, a mají sklon přecházet od jedné aktivity ke druhé, aniž by některou dokončily. Jejich činnosti bývají špatně organizovány, špatně regulovány a často jsou nadměrné. Děti s ADHD mají sklon k úrazům a často se dostávají do disciplinárních potíží, spíše však kvůli neúmyslným přestupkům než pro úmyslné porušování pravidel. Jsou méně obezřelé a ukázněné, mívají problémy s podřizováním se pravidlům práce v kolektivu. Jejich vztah k dospělým často postrádá společenské zábrany, hůře se podřizují autoritě dospělého.

 

Děti s ADHD nebývají oblíbené u vrstevníků a mohou se snadno dostat do izolace v kolektivu. Jejich školní výkon bývá často kolísavý (jednou mají dobré známky, jindy ve stejném učivu selhávají). Obecně lze říci, že u těchto dětí častěji dochází k mimointelektovému selhávání ve školní práci. Častěji také bývají postihovány za nekázeň, zapomínání úkolů, nedbalost a vyrušování, zvýšeně napomínány a trestány bývají také doma.

Problémy se soustředěním a udržením pozornosti

Typickým projevem dítěte s ADHD je nesoustředěnost a roztěkanost. Děti s ADHD mají největší a nejčastější obtíže s udržením pozornosti či volního úsilí při realizaci činnosti, která vyžaduje zvýšené soustředění a trpělivost či trvá delší dobu. Takovou činnost nedokážou buď vůbec vykonat, případně dokončit. O realizaci činnosti rychle ztrácejí zájem, činnost je přestane bavit, na neúspěch pak častěji reagují afektem, agresí. Situace se zhoršuje, pokud je pro realizaci činnosti stanoven časový limit.

Poruchu je možné vysledovat již v předškolním věku, kdy pozorujeme, že dítě si nevydrží po delší dobu hrát s jednou hračkou, často nedokončí hru, přebíhá od jedné činnosti k druhé a stále vyžaduje nové podněty.

Děti s ADHD se velmi snadno nechají vyrušit z činnosti jakýmkoliv jiným podnětem. Nejsou schopné odlišit podstatné podněty, které vyžadují koncentraci pozornosti od méně podstatných vnějších (např. hovor spolužáků) i vnitřních (okamžitý nápad, který s vykonávanou činností nesouvisí) podnětů, které je třeba v daný okamžik utlumit. Problémy s koncentrací pozornosti se naplno projevují v období školní docházky, zejména při realizaci činností, které nevzbuzují jejich zájem. Děti s ADHD činnosti, které pro ně nejsou dostatečně atraktivní, často přerušují a nedokončují. Naproti tomu můžeme pozorovat, že tyto děti nemívají problém s koncentrací pozornosti na činnosti, které je baví (hra počítačové hry, skládání oblíbené stavebnice). Přesto můžeme říci, že časté nedokončování práce je pro děti s ADHD charakteristické. Vhodná motivace a stimulace dítěte s ADHD k určité činnosti zlepšuje jeho schopnost koncentrace pozornosti. Schopnost koncentrace pozornosti u dítěte s ADHD můžeme pozitivně ovlivňovat také rozdělením práce na menší časové úseky a bezprostřední pozitivní zpětnou vazbou.

U těchto dětí také pozorujeme nepřiměřené kolísání pozornosti, ke kterému dochází bez zjevné příčiny. Dítě se chvilku soustředí dostatečně, následně jeho pozornost rychle klesá, někdy dojde až k jejímu výpadku, poté se dítě opět chvilku dobře soustředí. Cílené zaměření pozornosti je pro děti s ADHD náročnou činností vyžadující značné úsilí. Délku koncentrace pozornosti negativně ovlivňuje jejich zvýšená unavitelnost. Rozsah pozornosti je u těchto dětí oproti běžné populaci zúžen. Jsou schopné přijmout jen omezený objem informací, což má negativní vliv na jejich schopnost učení.

Pozornost dětí s ADHD bývá označována jako nevýběrová, nejsou schopné rozlišit podstatné podněty od těch méně podstatných. Neschopnost výběru podstatných informací významně ovlivňuje obsah zapamatovaných informací. Dítě s ADHD si často zapamatuje nepodstatné informace, (např., že ten den, kdy probírali sčítání zlomků, za oknem projelo hasičské auto), zatímco podstatné informace (o správném postupu sčítání zlomků) jsou těmi nepodstatnými informacemi z paměti vytěsněny.

Jak již bylo uvedeno dříve, pro děti s ADHD je charakteristická snadná odklonitelnost pozornosti, zejména pokud se jedná o podněty, které jsou pro dítě zajímavé.

Někdy můžeme u těchto dětí také pozorovat ulpívání pozornosti – dítě se soustředí na jeden podnět a obtížně přechází k jinému. Dítě se obtížně odpoutává od pro něj atraktivního podnětu či se k takovému podnětu opakovaně vrací, i v situaci, kdy se má již soustředit na něco jiného. Snížená schopnost přenesení pozornosti k novému podnětu se může ve školní práci projevit např. při řešení matematických úloh, kdy dítě opakovaně používá stejný postup řešení, přestože se úlohy navzájem liší, či stereotypním opakováním stejné chyby.

Porucha koncentrace pozornosti se projevuje v komunikaci dětí s ADHD. Můžeme tak pozorovat častou změnu témat hovoru, obtíže s udržením linie hovoru, „skákání“ do hovoru druhého. Ve škole se obtíže s udržením koncentrace pozornosti na hovor druhého projevují nejčastěji při výkladu látky (obzvláště, je-li dlouhý a monotónní), kdy následnými dotazy často zjistíme, že si dítě nic nepamatuje, resp. si zapamatovalo jen nepodstatné informace.

Děti s ADHD často reagují také jen na část informace a díky tomu také častěji zbytečně chybují či reagují neadekvátně. Často se dostávají do zbytečných konfliktů pramenících z nedorozumění.

S poruchami koncentrace pozornosti souvisí i to, že tyto děti reagují na pokyny se zpožděním. Často se setkáváme s tím, že dítě není schopné si instrukci zapamatovat i při jejím několikanásobném zopakování. Příliš časté opakování pokynů může vést přehlcení dítěte sluchovými podněty, které vede k tomu, že je dítě přestává vnímat. Dítě se pak jeví, jako kdyby mělo problémy se sluchem.

Hyperaktivita

Dalším charakteristickým projevem ADHD je nadměrná nebo vývojově nepřiměřená motorická či hlasová aktivita. Typické jsou neúčelné, nadbytečné pohyby - vrtění, poposedávání, poskakování, hraní si s rukama či se školními pomůckami, bezúčelné čmárání. Ve škole tyto děti také často opouštějí své místo, padají ze židle či pošťuchují spolužáky. V řečovém projevu se hyperaktivita projevuje nadměrnou překotnou řečovou aktivitou, zvýšenou hlasitostí, častým skákáním do řeči, vykřikováním. Někdy se můžeme setkat s tím, že dítě vydává nezvyklé zvuky, kterými doprovází určitou činnost, popřípadě aktuálně prováděnou činnost hlasitě komentuje. Překotná mluva může vést až k zajíkání či zadýchávání.

Nadměrná aktivita je typickým projevem téměř všech dětí s ADHD. Hyperaktivita se projeví již během prvních let života dítěte, nápadným znakem je např. neustálý pohyb rukou, nohou, rtů či jazyka.

Takto charakteristická stálá fyzická aktivita bývá označována jako psychomotorický neklid. Jeho závažnější forma zasahuje pohyby celého těla. Nadměrné, zrychlené, dostatečně nekoordinované pohyby vedou k častějším úrazům těchto dětí. Jemný psychomotorický neklid zahrnuje drobné téměř permanentní pohyby rukou, nohou, mimických svalů, či celého těla. Dítě si např. téměř neustále pohrává s prsy či drobnými předměty, ošívají se, podupávají či šoupají nohama. U těchto dětí zaznamenáváme vyšší fyzické i psychické napětí.

U některých dětí s ADHD se můžeme setkat s obtížemi s usínáním. Pozdní nástup spánku má za následek sníženou aktivitu během dopolední školní výuky z únavy způsobené nedostatkem nočního spánku.

U dětí s převažující poruchou pozornosti bez hyperaktivity (někdy též označované jako syndrom ADD) se můžeme setkat naopak s hypoaktivitou. Tyto děti jsou ve svých reakcích velmi pomalé, těžkopádné, celkově působí utlumeně až apaticky. Tyto děti často bývají neprávem označovány jako líné, přitom jsou pouze pomalejší než jejich vrstevníci. Někdy se dokonce stává, že bývají považovány za méně inteligentní (k tomuto nesprávnému úsudku vede učitele i rodiče snížená schopnost či neschopnost těchto dětí plnit úkoly v časových limitech běžných pro jejich vrstevníky). Děti samy přitom opakovaný neúspěch z důvodu pomalého tempa práce nesou velmi těžce, protože samy jej dokážou ovlivnit jen minimálně. Pokud není respektováno jejich tempo práce, mají velmi málo příležitostí k prokázání svých schopností a dovedností, které mohou být mnohdy nadprůměrné. Následně pak u těchto dětí často dochází k jejich neurotizaci a vytvoření negativního vztahu ke škole.

Impulzivita

Za impulzivní označujeme rychlé reakce na podnět, ve kterých chybí fáze rozmyšlení – jedinec jedná podle prvotního popudu, aniž by si rozmyslel vhodný postup a domyslel případné důsledky svého jednání. U děti s ADHD často sledujeme nezvykle prudké, intenzivní a zbrklé reakce. Tento způsob nekontrolovaného reagování často přivádí dítě do pro něj samotné resp. pro jeho okolí nebezpečných situací. Velmi nebezpečné je zejména vbíhání do vozovky, kdy dítě, aniž by se rozhlédlo, běží za podnětem, který vzbudil jeho pozornost. Chováni dětí s ADHD můžeme popsat jako živelné, zbrklé, bez domýšlení důsledků. Tyto děti nejsou schopné kontrolovat a tlumit své projevy. Ve školní práci se jejich impulzivita projevuje při zadávání úkolů, kdy často nevydrží vyslechnout celou instrukci a reagují jen na její část, což opět vede ke zvýšené chybovosti ve školní práci. U těchto dětí také můžeme pozorovat sníženou schopnost oddálit uspokojení svých aktuálních potřeb, které je typické pro děti vývojově mladší. Děti nevydrží, až na ně „přijde řada“, splnění svých aktuálních potřeb si vynucují nevhodným chováním (např. dítě začne vynucovat pozornost učitele zlobením).

V souvislosti se sníženou schopnosti či neschopností domýšlet potenciálně nebezpečné následky vlastního chování se tyto děti častěji zapojují do rizikových činností (např. zneužívání návykových látek).


Další oblasti, ve kterých mívají děti s ADHD obtíže

Poruchy motoriky a senzomotorické koordinace

Zasažena bývá oblast hrubé motoriky. Pohyby těchto dětí jsou neohrabané, nejisté, nepřesné. Problematická bývá zejména souhra pohybů horních a dolních končetin (např. při tanci, cvičení pohybových sestav apod.). Často bývá přítomné zvýšené svalové napětí. Dětem s ADHD trvá déle, než si pohyby zautomatizují.

Obtíže v jemné motorice se projevují při manipulaci s předměty (celková neobratnost - často jim hračky či pracovní náčiní padají z ruky), při sebeobsluze (obtíže se zavazováním tkaniček, zapínáním knoflíků, používáním příboru apod.). Výtvarný a písemný projev dětí s ADHD bývá neúhledný a neuspořádaný, písmo bývá často nečitelné. Často se setkáváme s křečovitým úchopem psacího náčiní. Obtíže se mohou projevit i v očních pohybech, důsledky se projevují zejména ve čtení. Narušená motorika mluvidel vede k artikulační neobratnosti.

Poruchy percepčních a kognitivních funkcí

U dětí s ADHD se často setkáváme s deficity ve sluchovém a zrakovém vnímání. Zasažena je oblast zpracování zrakových a sluchových podnětů – nejčastěji zrakové či sluchové rozlišování, analýza a syntéza. Děti špatně rozlišují podobné tvary nebo zvuky, charakteristická je záměna tvarově či zvukově podobných písmen resp. hlásek (b/d, s/z), mají obtíže se skládáním obrázků z dílů či slov z hlásek. Zasažená bývá také zraková a zejména sluchová paměť. Časté jsou také obtíže v pravolevé orientaci, orientaci v prostoru a v čase.

Poruchy paměti

U dětí s ADHD bývá nejvíce zasažena krátkodobá (provozní) paměť, ve které jsou uchovávány informace po dobu maximálně několika týdnů. Někteří autoři uvádějí, že pro děti s ADHD jsou nejobtížněji zapamatovatelné verbálně sdělené informace. Z důvodu narušení krátkodobé paměti jsou sníženy objem a kvalita informací ukládaných v krátkodobé paměti, které jsou následně uchovávány v dlouhodobé paměti. Dítě informaci vnímá, ale nezapamatuje si ji. Charakteristické je, že si dítě buď nepamatuje prezentovanou informaci vůbec, nebo si následně vybaví jen její část (např. instrukci, obzvláště je-li dlouhá a složitá). Obtíže se projevují také v horší výbavnosti informací z paměti. V této souvislosti dětem velmi pomáhá tzv. asociační procvičování učiva - dítěti napovíme klíčové slovo, nebo mu připomeneme situaci, kdy se s informací setkalo.

Obtíže s pamětí se také projevují častým zapomínáním (ve škole se jedná zejména o zapomínání pomůcek, úkolů, ztrácení věcí).

Poruchy řeči a myšlení

Rozumové schopnosti dětí s ADHD většinou nebývají výrazně narušeny, je ale často narušena jejich struktura a využitelnost v praxi. Myšlení dětí s ADHD bývá nepružné, stereotypní či naopak chaotické až zmatené. Myšlení dětí s ADHD je determinováno charakteristickými projevy poruchy – poruchami pozornosti, hyperaktivitou a impulzivitou. Setkáme se s ulpíváním na konkrétní myšlence, těkáním od podnětu k podnětu, neschopností udržet sled myšlenek.

Přibližně u 60 % dětí s ADHD dochází k poruchám raného vývoje řeči, děti většinou rozumí slyšenému (i když se někdy můžeme setkat i s obtížemi v porozumění řeči), obtíže se projevují v realizaci mluveného projevu. Často se objevují poruchy výslovnosti způsobené neobratností mluvidel, dále se mohou projevit obtíže s gramatickým zvládnutím mateřského jazyka, snížený jazykový cit či omezenější slovní zásoba způsobená sníženou schopností tvorby pojmů.

Snaha sdělit velké množství informací co možná nejrychleji může vést k tomu, že se řeč stává nesrozumitelnou.

Poruchy emocí a poruchy chování

Děti s ADHD bývají citově nezralé, silně emočně nestálé, jsou pro ně charakteristické výkyvy nálad (smích střídá pláč apod.). Jejich citové reakce bývají obtížně předvídatelné, protože bývají ovlivněny celou řadou více či méně zřejmých vlivů (některé děti výrazně reagují např. na výkyvy atmosférického tlaku). Jejich reakce jsou ovlivněny nízkou frustrační tolerancí. Výsledkem jsou pak časté obtíže se sebeovládáním a afektivní, někdy až agresivní, reakce. Tyto reakce mohou být také projevem obrany proti dítětem prožívané nadměrné zátěži. Afektivní a agresivní chování bývá také ventilem pro nahromaděné napětí. Afektivní reakce nezřídka končí až fyzickou agresí zaměřenou vůči okolí nebo sebepoškozováním. Následně pak tyto děti často nevnímají závažnost svého chování (někdy se cítí být v právu) a nerozumí odmítavým reakcím okolí.

Proces socializace těchto dětí bývá opožděn, dítě se v oblasti sociálního učení často jeví ve srovnání s vrstevníky jako sociálně nezralé.

Ulpívání na zažitých stereotypech a snížená schopnost adaptace na změny prostředí či režimu vedou často k jejich odmítání. Děti s ADHD často na změny reagují neochotou, podrážděností a hněvem.

U dětí s ADHD se někdy projevuje určitá citová plochost, dávají méně najevo své pocity, nebo je dávají najevo jinak než jejich vrstevníci. Tyto děti také mají sníženou schopnost empatie, mají obtíže rozlišit, co je žádoucí a co naopak v dané situaci nevhodné. Nedokážou odhadnout, jaké chování je od nich očekáváno, často si také neuvědomí, že někomu svým nevhodným chováním ublížily. Pro ostatní děti bývají chování a mnohdy nepřiměřené reakce dětí s ADHD nesrozumitelné a proto tyto děti často nebývají kolektivem přijímány.

Dlouhodobým systematickým nácvikem sebeovládání zaměřeným na upevňování žádoucího chování pochvalou a oceněním můžeme dosáhnout zmírnění i výrazně negativních projevů chování těchto dětí.

Dalším typickým projevem dětí s ADHD je zvýšená snaha upoutat pozornost. Protože většinou nebývají kvůli svému chování okolím přijímány, usilují o pozornost a přijetí, své přání však mnohdy realizují nevhodným způsobem – předvádějí se, „šaškují“, vykřikují či se před ostatními „vytahují“. Tato mnohdy velmi urputná snaha dosáhnout přijetí zejména v kolektivu spolužáků velmi často přispívá k jejich ještě větší izolaci.

U dětí s ADHD se často setkáváme s poruchami sebehodnocení, jejich snížené sebehodnocení je důsledkem dlouhodobých neúspěchů ve škole a odmítavými postoji okolí. Nadměrné poutání pozornosti může být projevem kompenzace sníženého sebehodnocení. Poutání pozornosti může také být projevem sebestřednosti až egoismu, v důsledku snížené schopnosti empatie nejsou některé děti s ADHD dostatečně citlivé k pocitům a potřebám druhých a zaměřují se více na své vlastní pocity a potřeby.

Některé děti s ADHD se naopak stávají středem pozornosti okolí zcela nezáměrně z důvodu nápadností v jejich chování, touto velmi často negativně zaměřenou pozorností druhých však mnohdy velmi trpí.

Někdy se můžeme setkat se zvýšenou vztahovačností těchto dětí, kdy si mnohdy zcela běžné podněty interpretují jako útok na jejich osobu (např. pokyn učitele) a podle toho také jednají. Zvýšená vztahovačnost většinou pramení (pokud není projevem patologického vývoje osobnosti) z předchozí negativní zkušenosti.

Problémy v chování dětí s ADHD obvykle akcelerují, je-li ve skupině (např. školní třídě) více dětí s touto poruchou. Děti s ADHD se většinou navzájem nemají rády, přesto se k sobě mnohdy navzájem přitahují.

Z výše uvedených důvodů mají děti s ADHD obtíže v soužití s vrstevníky. Děti s ADHD stejně jako všechny jiné děti touží po přátelství, navázané kamarádské vztahy jsou však spíše krátkodobé. Porucha se u těchto dětí projevuje i v citové oblasti nestálostí a častými změnami projevovaných citů. Hypoaktivní dětí bývají díky své pomalosti často terčem posměchu či slovních v horším případě i fyzických útoků svých vrstevníků. Tyto děti vyhledávají kamarády spíše mezi mladšími dětmi, kde mohou zažívat úspěch a jsou lépe přijímány.

Děti s ADHD stejně jako všichni ostatní touží po náklonnosti, lásce, uznání a obdivu (díky mnohdy každodennímu napomínání, kritizování a odmítání o to naléhavěji), v důsledku snížené schopnosti empatie a zvýšené afektivitě to však často dávají najevo neadekvátním způsobem (např. svou náklonnost projevují nepřiměřenou mazlivosti až vtíravostí).

Opakované selhávání v různých situacích vede ke snižování sebedůvěry dítěte a vytváření negativního sebepojetí, pocitům méněcennosti, smutku.

U dětí s ADHD bývá častým jevem zvýšená úzkost. Není zcela zřejmé, zda je zvýšená úzkost důsledkem opakovaných negativních zkušeností nebo se jedná o vrozený jev a negativní projevy chování jsou kompenzací prožívání pocitů úzkosti.

Děti s ADHD jsou také zvýšeně ohrožené neurotizací (zejména pokud jsou dlouhodobě vystavovány náročným životním situacím, které nejsou adekvátně řešeny). Neurotizace se nejčastěji projevuje tiky, narušením plynulosti řeči (koktavostí), úzkostí, bolestmi hlavy či břicha. U některých dětí můžeme pozorovat zvýšený strach ze školy, který může dosahovat míry úzkostné poruchy (fóbie).

Hyperaktivní děti se často projevují jako extrovertní, ve skutečnosti nezřídka bývají spíše introverty a extrovertní chování napodobují, aby uspěly v kolektivu. Také impulsivní projevy dětí s ADHD mohou být okolím vnímány jako projevy extroverze, vnitřní prožívání těchto dětí však často bývá odlišné.

Hypoaktivní děti kontakt s okolím spíše nevyhledávají, často bývají introvertní a mají tendenci vytvářet si vlastní fantazijní svět. Jejich chování bývá pro vrstevníky obtížně pochopitelné a z tohoto důvodu často nebývají kolektivem přijímány. Jak už bylo uvedeno dříve, u hypoaktivních dětí je zvýšené riziko, že se stanou terčem šikany. Nucení těchto dětí k účasti na kolektivních činnostech může zvyšovat jejich pohotovost k afektivnímu jednání. 

Sekundární poruchy chování

U dětí s ADHD často pozorujeme i příznaky jiných poruch. Někteří autoři uvádějí, že současný výskyt více poruch je možné zaznamenat u cca 70% jedinců s ADHD. Jako nejčastější bývají uváděny poruchy chování. Jedná se zejména o poruchu opozičního vzdoru, která se projevuje odmlouváním, neposlušností, nerespektováním společenských norem i autorit, hrubostí, vulgárností či provokováním dětí i dospělých. Další častou poruchou chování je zvýšená agresivita. Jejími projevy jsou časté výbuchy vzteku spojené s verbální nebo fyzickou agresivitou namířenou vůči dětem, dospělým nebo zvířatům. Tyto děti se často perou, šikanují či zastrašují spolužáky, přičemž se mohou uchýlit k použití zbraní či předmětů způsobujících zranění, terorizují své okolí či týrají zvířata. Často se u nich setkáme také se záměrným ničením či poškozováním majetku druhých (vandalismus, zakládání požárů apod.). Tyto děti také mají velmi často zároveň reaktivní poruchy, které se projevují nepřiměřenými či zcela nevhodnými reakcemi na přicházející podněty (např. dítě reaguje na obdržení špatné známky verbálním či fyzickým útokem na učitele).

U hyperaktivních dětí bývá nezřídka zaznamenán disharmonický (psychopatický) vývoj osobnosti, při kterém dochází ke změnám struktury psychických vlastností, které výrazně negativně narušují socializaci dítěte.

U dospívajících či dospělých jedinců s ADHD se také častěji setkáváme s disociálním chováním (lhaní, podvádění, neukázněnost), asociálním chováním (záškoláctví, vandalismus, sebepoškozování) i antisociálním chováním (páchání trestných činů, zneužívání návykových látek).


Diagnostická kriteria DSM-IV pro stanovení diagnózy ADHD

A I. Šest nebo více následujících příznaků nepozornosti přetrvává po dobu nejméně šesti měsíců v takové míře, že narušují adaptaci dítěte a neodpovídají jeho věku.

Nepozornost:

  • často se mu nedaří se soustředit na podrobnosti nebo dělá chyby z nepozornosti ve škole, při práci nebo při jiných aktivitách;
  • často má potíže udržet pozornost při plnění úkolů nebo při hraní;
  • často se zdá, že neposlouchá, když se na ně přímo hovoří;
  • často nepostupuje podle pokynů a nedaří se mu dokončit školní práci, domácí práce nebo povinnosti na pracovišti (nikoliv proto, že by se stavělo do opozice nebo nepochopilo zadání);
  • často mívá problémy zorganizovat si úkoly a činnosti;
  • často se vyhýbá vykonávání úkolů, nedělá je rádo, zdráhá se například dělat domácí práce, které vyžadují soustředěné duševní úsilí (například školní nebo domácí úkoly);
  • často ztrácí věci potřebné pro vykonávání úkolů nebo činností (například hračky, školní pomůcky, pera, knížky nebo nástroje);
  • často se dá lehce vyrušit vnějšími podněty;
  • často zapomíná na každodenní povinnosti.

A II. Šest (nebo více) následujících příznaků hyperaktivity či impulzivity přetrvává po dobu nejméně šesti měsíců v takové míře, že narušují adaptaci dítěte a neodpovídají jeho věku.

Hyperaktivita:

  • často bezděčně pohybuje rukama nebo nohama nebo se vrtí na židli;
  • často při vyučování nebo jiných situacích, kdy by mělo zůstat sedět, vstává ze židle;
  • často mívá potíže tiše si hrát nebo v klidu něco jiného dělat;
  • bývá často „na pochodu“ nebo se chová, jakoby mělo „motorový pohon“;
  • často bývá nepřiměřeně upovídané.

Impulzivita:

  • často vyhrkne odpověď dřív, než byla dokončena otázka;
  • mívá problém vyčkat, až na ně přijde řada;
  • často přerušuje ostatní nebo se jim plete do hovoru (např. skáče jiným do řeči, ruší je při hře) ·

B. Některé příznaky hyperaktivity, impulzivity nebo nepozornosti či narušení funkčnosti byly přítomny již před 7 rokem věku.

C. Některé zhoršení funkce vyplývající z příznaků se projevuje ve dvou nebo více oblastech života (např. škola / zaměstnání – doma).

D. Musí být jasně patrné zhoršení v oblasti společenské, vzdělávací nebo v zaměstnání.

E. Příznaky nelze přičíst zároveň přítomné pervazivní vývojové poruše, schizofrenii či poruše nálady nebo je není možné lépe vysvětlit jinou duševní poruchou (poruchou nálady, úzkostnou poruchou, disociativní poruchou, poruchou osobnosti).

©2000-2015 Alfa Human Service