Metodické aspekty dysgrafie - Projevy dysgrafie

Děti u tabule s dysgrafií

Projevy dysgrafie

Dítě s dysgrafií má často problémy s osvojováním, zapamatováním a s pohotovým vybavováním písmen (mnohdy i ve vyšších ročnících), převodem tiskacích písmen na psací, zachováním správného tvaru písmen (písmena nedotahují, nedopisují, mají problémy s dodržením správného poměru jednotlivých částí písmene). Děti mívají obtíže i s navazováním jednotlivých písmen, udržením písma na řádku, s dodržováním velikosti písmen, se zachováním směru psaní a správného sklonu. Někdy jim dělá problémy i dodržování správného rozestupu mezi jednotlivými písmeny ve slovech, dodržování stejných mezer mezi slovy.Obdobné problémy vznikají i při nesprávném držení psací potřeby. To bývá neuvolněné, křečovité, chybné (špatná poloha prstů, úchop příliš nízko, ztuhlé zápěstí aj.).

Nesprávných úchopů se u dětí vyskytuje celá řada, nejčastěji zaznamenáváme úchop bez podloženého prostředníku pod tužkou, perem. Nesprávným úchopem se opět snižuje kvalita písma, tempo psaní je pomalejší, ruka je rychleji unavitelná. Vzniká v ní napětí, protože aby bylo dítě vůbec schopné psát, musí držet tužku mnohem pevněji. Podobné obtíže někdy vznikají i při levorukém psaní, zvláště je-li úchop psací potřeby opět nesprávný - např. velmi častý tzv. "drápovitý úchop" vedený seshora. Levorucí žáci mívají proto rovněž menší možnost průběžné kontroly napsaného textu. Navíc pokud píší perem, mohou si již napsaný text rozmazávat. Nesprávné držení psací potřeby bývá u starších dětí již zafixované a jeho přecvičení je už jen velmi obtížné, ne-li přímo nemožné, zvláště pokud u žáka schází vlastní vnitřní motivace. Žák je již zvyklý tímto způsobem psát a správný úchop mu paradoxně připadá nepřirozený.

Často se stává, že dítě mívá zafixovaný nesprávný úchop již z MŠ a na správný si těžko zvyká. Velmi častá je i zvýšená chybovost při psaní - dochází k záměnám tvarově podobných písmen, např. m-n, o-a, r-z, l-k- h, j-p, S - L - Z apod. Vyskytují se ale i záměny tvarově podobných číslic (7-4, 3-8, 3-5, 6-9 apod.). Tempo psaní bývá často výrazně pomalé. Při tlaku na rychlost psaní vznikají tzv. „zbytečné chyby“ z nedostatku času (vynechávky diakritiky, písmen, komolení slov apod.). Řidčeji se vyskytuje tempo rychlé až překotné, zbrklé. Zejména u hyperaktivních dětí (ale i ty často píší pomalu, i když jejich reakce jsou rychlé, impulzivní). Bývá narušena i rytmicita psaní, je neplynulé, trhané.

©2000-2015 Alfa Human Service