Metodické aspekty dysgrafie

Děti u tabule s dysgrafií

Dysgrafie je specifická porucha grafického projevu, zejména psaní. Bývá porušeno psaní jako vlastní akt. Výsledkem je snížená kvalita písemného projevu. Někdy bývá pod tento pojem zahrnována i porucha výtvarných schopností (kreslení, malování), jedná se však o samostatnou problematiku (dyspinxii), která s dysgrafií může, ale nemusí souviset. Existují jedinci s dysgrafií, kteří mají potíže při psaní, ale dobře malují a kreslí. Stejně tak v některých případech zasahuje dysgrafie i oblast rýsování, ale opět ne vždy. I ona, protože psaní využíváme při výuce i přípravě na výuku, ohrožuje dítě v jeho školní úspěšnosti. Často bývá kvalita písma snížena natolik, že písmo není čitelné jak pro jiné, tak i pro dítě samotné. Z nekvalitně provedeného zápisu se dítě nemůže učit (nebo si připravit potřebné pomůcky na výuku, vypracovat domácí úkol, pokud nepřečte opsané zadání) a tím je opět hendikepováno. Nekvalitně napsanou písemnou práci přečte i učitel po žákovi často pouze s obtížemi, což může mít negativní dopad na hodnocení práce.

Příčiny vzniku dysgrafie

Podkladem této poruchy bývá nejčastěji porucha motoriky, zvláště jemné, ale někdy i v kombinaci s hrubou. Dále se zde účastní porucha automatizace pohybů, motorické a senzomotorické koordinace. Spolupodílí se zde i nedostatky ve zrakovém vnímání a prostorové orientaci, případně paměti (např. i kinestetické - dítě má obtíže při zapamatování tvarů, napodobování předváděných pohybů, zapamatování správného směru apod.), představivosti, pozornosti, smyslu pro rytmus. Někdy vázne i proces převodu sluchových nebo zrakových vjemů (případně obojích) do grafické podoby - tento proces může probíhat nekvalitně, zpomaleně.

Obtíže vznikají i při problémech v lateralizaci (při nevyhraněné nebo zkřížené lateralitě, při přecvičeném praváctví či leváctví). Zkřížená lateralita má dopad jak na oblast percepční (vnímání informace), tak na oblast zpracování informace v CNS a nakonec i na oblast výkonovou (převedení informace do výkonu). Proces zpracování informací je delší, složitější. Děti se zkříženou lateralitou mívají při psaní a nejen při něm většinou nápadně pomalejší pracovní tempo, písmo i úprava jsou snížené kvality. Obtíže při psaní přetrvávají nezřídka i v případech, kdy je ruka pro psaní již uvolněná. Některé děti uvádějí, že když chtějí napsat určité písmeno, jejich ruka si “dělá, co chce” a „najede“ na jiný tvar písmene nebo minimálně přetahuje či nedotahuje tvar. Obtíže si uvědomí a pak přepisují nebo škrtají nesprávně napsaný tvar.

Drobné svalstvo rukou u dětí s dysgrafií bývá často ochablé, nezpevněné, svalové napětí je zvýšené. Děti mívají neuvolněnou někdy i celou paži, předloktí, zápěstí i prsty pro psaní. Pohyby jsou křečovité, nepřesné, rozsah pohybů bývá menší, se stoupající zátěží stoupá i unavitelnost a kvalita pohybu se ještě zhoršuje. Příčinou těchto obtíží u dětí s dysgrafií nejsou vnější vlivy (nedostatečné vedení, příliš rychlé tempo postupu při výuce apod.), ale vlivy vnitřní – jak již bylo výše řečeno, není postižen orgán (v tomto případě ruka), jedná se o funkční poruchu motorických drah vedoucích signál z receptoru do centra v mozku a zpět k výkonnému orgánu. Proto i reedukace následných obtíží je dlouhodobější záležitostí (od několika měsíců až po několik let), někdy jsou projevy dysgrafie patrné po celý život. 


Projevy dysgrafie

Dítě s dysgrafií má často problémy s osvojováním, zapamatováním a s pohotovým vybavováním písmen (mnohdy i ve vyšších ročnících), převodem tiskacích písmen na psací, zachováním správného tvaru písmen (písmena nedotahují, nedopisují, mají problémy s dodržením správného poměru jednotlivých částí písmene). Děti mívají obtíže i s navazováním jednotlivých písmen, udržením písma na řádku, s dodržováním velikosti písmen, se zachováním směru psaní a správného sklonu. Někdy jim dělá problémy i dodržování správného rozestupu mezi jednotlivými písmeny ve slovech, dodržování stejných mezer mezi slovy.Obdobné problémy vznikají i při nesprávném držení psací potřeby. To bývá neuvolněné, křečovité, chybné (špatná poloha prstů, úchop příliš nízko, ztuhlé zápěstí aj.).

Nesprávných úchopů se u dětí vyskytuje celá řada, nejčastěji zaznamenáváme úchop bez podloženého prostředníku pod tužkou, perem. Nesprávným úchopem se opět snižuje kvalita písma, tempo psaní je pomalejší, ruka je rychleji unavitelná. Vzniká v ní napětí, protože aby bylo dítě vůbec schopné psát, musí držet tužku mnohem pevněji. Podobné obtíže někdy vznikají i při levorukém psaní, zvláště je-li úchop psací potřeby opět nesprávný - např. velmi častý tzv. "drápovitý úchop" vedený seshora. Levorucí žáci mívají proto rovněž menší možnost průběžné kontroly napsaného textu. Navíc pokud píší perem, mohou si již napsaný text rozmazávat. Nesprávné držení psací potřeby bývá u starších dětí již zafixované a jeho přecvičení je už jen velmi obtížné, ne-li přímo nemožné, zvláště pokud u žáka schází vlastní vnitřní motivace. Žák je již zvyklý tímto způsobem psát a správný úchop mu paradoxně připadá nepřirozený.

Často se stává, že dítě mívá zafixovaný nesprávný úchop již z MŠ a na správný si těžko zvyká. Velmi častá je i zvýšená chybovost při psaní - dochází k záměnám tvarově podobných písmen, např. m-n, o-a, r-z, l-k- h, j-p, S - L - Z apod. Vyskytují se ale i záměny tvarově podobných číslic (7-4, 3-8, 3-5, 6-9 apod.). Tempo psaní bývá často výrazně pomalé. Při tlaku na rychlost psaní vznikají tzv. „zbytečné chyby“ z nedostatku času (vynechávky diakritiky, písmen, komolení slov apod.). Řidčeji se vyskytuje tempo rychlé až překotné, zbrklé. Zejména u hyperaktivních dětí (ale i ty často píší pomalu, i když jejich reakce jsou rychlé, impulzivní). Bývá narušena i rytmicita psaní, je neplynulé, trhané.


Jak můžeme dítěti s dysgrafií ulehčit psaní?

Snažíme se dítěti zajistit reedukační nácvik zaměřený na uvolnění ruky pro psaní (tzv. grafomotorický nácvik, v případě kombinovaných obtíží pomáhají dětem i fyzioterapeutická cvičení). Ve velké míře zařazujeme tzv. uvolňovací a grafomotorické cviky, věnujeme jim dostatek času (využijeme pracovní listy pro děti s dysgrafií).

Soustředíme se rovněž na zvládnutí a fixování správných tvarů písmen (některé děti píší určitá písmena obráceně nebo z jiného směru např. S, Z, O; zaměňují tvarově podobná písmena – m-n; a-o, k-h). Stejně tak věnujeme více času nácviku psaní jednotlivých písmen a jejich spojování do slabik a slov. Průběžně je však vhodné zařazovat stále ještě diktát izolovaných písmen. Při psaní slabik a celých slov musí již mít dítě zvládnutou hláskovou analýzu a syntézu, aby mohlo používat tzv. autodiktát a aby nedocházelo k vynechávkám či přidávání hlásek, nebo přesmykování slabik. Při psaní slov musí dítě rozumět jejich obsahu (tj. pro nácvik psaní je nutné volit slova, která již dítě zvládne dobře přečíst a porozumět jim. I v této fázi je opodstatněné využívání uvolňovacích cviků před vlastním psaním a i v jeho průběhu (při únavě, bolesti ruky, zhoršování kvality - např. objevuje-li se třes).

V případě potřeby využíváme sešity s pomocnými linkami, nebo se širšími linkami. Nelinkované sešity nejsou pro děti s dysgrafií vhodné. Diakritická znaménka doplňují děti ihned po napsání daného písmene (je lepší porušit jednotažnost, ale napsat slovo bezchybně). Dítěti ulehčí psaní i výběr vhodných pomůcek pro psaní, speciálních per pro psaní děti s dysgrafií (tzv. gelová pera s širším průměrem úchopové části nebo s anatomicky tvarovanou úchopovou částí, se zvýrazněnou úchopovou částí, aby nedocházelo ke sklouzávání prstů, dále i tzv. trojhranný program pro nácvik správného úchopu). Dbáme na dodržování správného úchopu psací potřeby včetně směru úchopu (správný směr je šikmo k pravému či levému rameni u leváků) a rovněž i na správný sklon sešitu a sezení u psaní.

Dětem s dysgrafií většinou vyhovuje tzv. psaná forma tiskacího písma, ke které většinou spontánně samy docházejí (je snazší, písmena jsou jednodušší, nemusí se napojovat). Proto u nich lze doporučit i nácvik písma Comenia Script. Protože tempo psaní dětí s dysgrafií je pomalejší, poskytujeme jim vyšší časovou rezervu na napsání práce, nebo volíme zkrácené varianty. Časově limitované práce pro ně nejsou vhodné. Volíme kratší varianty textu, hodnotíme pouze to, co dítě stačilo vypracovat.


Jak můžeme dítěti s dysgrafií pomoci při překonávání projevů poruchy?

Velkou roli při překonávání dysgrafických obtíží u dítěte hraje psychika – děti mívají snížené sebevědomí, některé trpí i úzkostmi a neurotizací. Snížená schopnost naučit se kvalitně psát je velmi často považována za výsledek malé snahy, snížené motivace dítěte ke školní práci („lenost“) nebo i za výraz omezených intelektových schopností. Výkon dítěte při psaní bývá negativně hodnocen (sníženými známkami, nabádáním k lepšímu psaní a zlepšení úpravy), dítě bývá často nuceno k nekonečným přepisům a dlouhému psaní, což jeho výkon nejenže nezlepší, ale spíše zhorší. Pokud zmírníme tlak na dokonalé psaní, dítěti se uleví, přestane být v napětí a tím se často zlepší i jeho kvalita psaní.

Je tedy nutné si uvědomit, co je cílem výuky psaní: aby bylo dítě schopné si opsat, přepsat a zapsat diktovaný text, aby si včas stačilo zapsat vše potřebné, aby bylo schopno učit se ze svých zápisků, aby byla některá z forem písma, kterou používá, čitelná jak pro něj, tak pro ostatní. Z toho plyne, že není kladen důraz na vynikající úpravu školního sešitu a kvalitu písma, ale spíše na jeho čitelnost a použitelnost pro praxi. Proto se snažíme dítě s dysgrafií vést tak, aby toho bylo schopno.

V některých případech, pokud se jedná o silný typ poruchy, nemusíme být úspěšní, pak je třeba využít kompenzační pomůcky - postupně učíme děti psát na počítači, elektrickém psacím stroji. Vhodné je i naučit děti využívat diktafon, případně si z něj činit stručné zápisky. Umožníme také kopírování zápisů od spolužáků nebo máme zápis vytištěný z počítače a dítě si jej do sešitu vlepuje, či vkládá do portfolia.

Je nutné si uvědomit, že obtíže dítěte s dysgrafií se neomezují pouze na psaní (jako součást českého jazyka), ale pronikají do vyučovacích předmětů, kde je dítě závislé na psaní. Proto i zde nehodnotíme kvalitu písma a úpravu sešitů, do hodnocení nezahrnujeme ani chyby vzniklé nesprávným napsáním nebo záměnou písmene. Stejně postupujeme, i pokud má dítě potíže v geometrii nebo při kreslení a malování. Uplatňujeme opět zásadu krátce, ale častěji a umožníme dítěti i krátký odpočinek pro uvolnění ruky při psaní. Oceníme u dětí i drobné, dílčí pokroky a i jejich snahu.

Uvědomíme si, že různé formy psaného projevu jsou různě náročné – nejsnazší je opis psacího písma, přepis je již náročnější - převádí se písmena z formy tiskací do psací. Nejnáročnější je většinou diktát (dítě je odkázáno pouze na sluchové podněty, bez opory zraku). Zde mají potíže děti s kombinací dysgrafie a dysortografie.

Použité zdroje

  • JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H.: Dysgrafie. D+H, Praha 2005
  • JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H.: Dyslexie. D+H, Praha 2004
  • JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H.: Dysortografie. D+H, Praha 2008
  • ŽÁČKOVÁ, H.; JUCOVIČOVÁ, D.: Metody hodnocení a tolerance dětí s SPU. D+H, Praha 1999
  • ŽÁČKOVÁ, H.; JUCOVIČOVÁ, D.: Smyslové vnímání. D+H, Praha 2007  

©2000-2015 Alfa Human Service