Rehabilitační péče pro zdravotně postižené

Rehabilitace

WHO (World Health Organization) definuje rehabilitaci jako proces zaměřený na dosažení a udržení optimální funkce na fyzické, smyslové, intelektuální, psychologické a sociální úrovni. Rehabilitace poskytuje zdravotně postiženým lidem nástroje, které jim umožní dosažení vyššího stupně nezávislosti a celkové zvyšování kvality života.

Standartní pravidla pro vyrovnávání příležitostí pro zdravotně postižené děti, mládež a dospělé osoby vytvořená ve spolupráci OSN, nevládními organizacemi zdravotně postižených osob a specializovanými agenturami, definují rehabilitaci jako proces, jehož cílem je umožnit osobám se zdravotním postižením (disabled) dosáhnout a zachovat si optimální fyzickou, smyslovou, intelektovou, psychickou a sociální úroveň funkcí a poskytovat jim prostředky pro změnu jejich života k dosažení vyšší úrovně nezávislosti. Rehabilitace tak zahrnuje opatření pro zajištění a obnovu funkcí nebo opatření kompenzující ztráty nebo absenci funkce nebo funkčního omezení.

Rehabilitace řeší převážně funkční problémy a následky poškození organismu, které jsou důsledkem chorob nebo úrazů. Začíná v době snížení aktivity a omezení participace v životě zdravotně postižených lidí.

Rehabilitace by měla být hlavně včasná. To znamená, že by měla optimálně začít okamžitě po úrazu či vzniku onemocnění na příslušném nemocničním oddělení. Úspěšnost vyléčení klienta/pacienta po poranění či s vrozeným zdravotním postižením tak minimalizuje možné následky a zvyšuje jeho zpětnou reintegrace do společnosti. Nutností je však nepřetržité a koordinované zapojení všech členů multidisciplinárního týmu včetně klienta/pacienta a jeho rodiny

V tomto ohledu je odborníky zdůrazňováno 5 principů rehabilitace:

  • Princip celistvosti znamená, že se rehabilitace neorientuje pouze na přítomný deficit, nýbrž se dívá na člověka jako celou bytost. Bere v úvahu jeho osobní a sociální začlenění.
  • Princip včasnosti a dlouhodobosti definuje čas zahájení rehabilitace, a to již v akutní fázi hospitalizace. RHB může však v některých případech trvat celý život pacienta.
  • Princip týmové práce a princip interdisciplinarity a multidisciplinarity se vztahuje na spolupráci všech členů multidisciplinárního týmu včetně klienta/ pacienta a jeho rodiny.
  • Princip přijetí občanů se zdravotním postižením společností je českou společností opomíjen. Je zde určitý náznak solidarity vůči občanům se zdravotním postižením, snaha ze strany odborníků a rodin pacientů plně začleňovat tyto občany do běžného života. Ovšem postoj veřejnosti zůstává i tak v určité míře skeptický. Přesto hraje princip přijetí občanů se zdravotním postižením společností nedílnou úlohu v úspěšné rehabilitaci pacienta.

Použité zdroje:

  • PFEIFFER, Jan. Neurologie v rehabilitaci: pro studium a praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 350 s. ISBN 978-802-4711-355.
  • TROJAN, Stanislav. Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky člověka. Vyd. 1. Praha: Grada Pub., 1996, 175 p. ISBN 80-716-9257-3.
  • ŠTĚPÁNKOVÁ, Veronika. Senzorická stimulace u pacientů s traumatickým poraněním mozku v akutním stádiu onemocnění. Praha, 2010. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/81532/?lang=cs. Bakalářská práce. 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovi. Vedoucí práce Mária Krivošíková.
  • Disability, including prevention, management and rehabilitation. WORLD HEALTH ORGANIZATION. World Health Organization [online]. 2014 [cit. 2014-01-21]. Dostupné z: http://www.who.int/nmh/a5817/en/. Definice rehabilitace.
  • NÁRODNÍ RADA OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM ČR. Národní rada osob se zdravotním postižením ČR [online]. 2010. vyd. 2010 [cit. 2014-01-21]. Dostupné z: http://www.nrzp.cz/

Případová studie z ergoterapie

Práce se slečnou se zdravotním postižením

Nedávno do mé ambulance přišla matka s klientkou, 16letou slečnou Natálií. Natálie příliš verbálně nekomunikuje s okolím, stydí se, nemá ráda cizí prostředí, potřebuje delší dobu k adaptaci. Dívka nenavazuje oční kontakt, při dotazech např. Jak se jmenuje, jak se má? Neodpoví. Dle matky je Natálie "svá", ale všechno zvládá, nemá žádné problémy. 

Po terapeutickém sezení s Natálií, bez přítomnosti matky, jsem zjistila, že dívka není orientována časem ani osobou, neumí se podepsat, má problémy s krátkodobou pamětí atd. Dle toho, jak jsem mohla interakci matky s dcerou postupem času sledovat, jsem dospěla k závěru, že matka nedává dceři dostatečný prostor, aby se samostatně rozhodovala ve věcech, které zvládne. Dívka s ohledem na svůj věk potřebuje více soukromí apod. Při návštěvě otce jsem zjistila, že je touto situací s dcerou frustrován, matka vše dle jeho názoru zlehčuje.

Číst dál: Případová studie z ergoterapie

Ergoterapie a soběstačnost

Chlapec s handicapem trénuje jemnou motoriku s asistentkou

V rámci nácviku soběstačnosti definujeme zejména aktivity všechních denních činností (ADL), které se konkrétně dělí na personální aktivity tzv. "pADL" a instrumentální aktivity tzv. "iADL". Personální aktivity lze definovat jako bazální činnosti nutné v péči o vlastní osobu. Sem řadíme např. sebesycení, zvládání hygieny, chůzi, WC, oblékání. Personální aktivity lze nazvat aktivitami vyššího řádu. Do této kategorie patří zejména běžná péče o domácnost, příprava pokrmů a nápojů, telefonování, odemykání a zamykání, drobný nákup, manipulace s penězi, manipulace s předměty denní potřeby apod. Nácvik aktivit pADL a iADL vždy vychází z funkčního vyšetření a je esenciální součástí ergoterapeutického plánu a stanovených cílů komplexní rehabilitace.

Číst dál: Ergoterapie a soběstačnost

Kazuistika z ergoterapie č. 1

Ergoterapeutka s klientkou

16ti letá slečna Pavla na vozíku s lehkým mentálním deficitem, vrozeným metabolickým onemocněním, poruchou hybnosti, upoutána na invalidní vozík.

Identifikace problémové oblasti

Matka dívku vysazuje na WC, nutná dopomoc při přesunu, v místnosti WC čeká než dívka vykoná potřebu, poskytuje statickou oporu hrudníku, přesto že to dívka nepotřebuje. Po vykonání potřeby dívku očistí a přesune zpět.

Číst dál: Kazuistika z ergoterapie č. 1

©2000-2015 Alfa Human Service