Významnou spolupracovnicí Bowlbyho byla Mary Ainsworthová. Její výzkumy přinesly vytvoření experimentální diagnostické metody, která pomáhá hodnotit styl rodičovské péče a vytvořený typ attachmentu dítěte.

Díky této metodě Mary Aisworthová dospěla k definici dvou typů attachmentu:

  • jistý attachment
  • nejistý attachment

Jistý attachment

Projevuje se bezpečným citovým poutem k matce. Děti matku vyhledávají, pokud se dostanou do stresu, jsou si také jisté, že matka je v této situaci dostupná. Pokud je matka opustí, jsou rozrušené, po návratu ji vítají, zdraví, jsou připraveny se uklidnit v matčině objetí.

U jistého attachmentu jsou rodiče dostupní, přítomní, malé dítě s nimi může navazovat interakci, vyjadřovat k nim potřeby. Rodič umí správně vyhodnotit potřebu svého dítěte a naplnit ji. Takto se vytváří bezpečná citová vazba. V běžné populaci nalezneme 55-65% takovýchto dětí.

Nejistý attachment

Rozporuplný, úzkostný typ

Dítě těžce prožívá odchod, ale i příchod matky. Chce matku zpět, ale zároveň klade odpor, když se ho matka snaží uklidnit. Pokračuje v pláči, kopání, boji s matkou. Tyto děti jsou úzkostné, lepí se na matku, neustále vyžadují její pozornost, ale v okamžiku její pozornosti se zlobně či vztekle odvracejí, v náručí se nedají utišit. Chovají se rozporuplně a chaoticky.

Rodiče těchto dětí jsou typičtí tím, že se ke svému dítěti nechovají konzistentně. Někdy jsou pro dítě k dispozici, jindy ne.

Rodiče se k malému dítěti chovají tak, jak se oni sami v ten okamžik cítí a své potřeby dávají dítěti najevo.

Takový typ chování rodiče vytváří rozporuplný typ citového pouta. Dítě je úzkostné a nevěří, že je rodič na svém místě a k dispozici. Takovýchto dětí je v běžné populaci cca 5-15%.

Vyhýbavý typ

Dítě je nezávislé, sebevědomé, snadno navazuje kontakt. Snadno si hraje s cizí osobou, pokud matka zmizí, dá se do pláče, ale dobře ho ukonejší cizí osoba, za chvilku si už zase hraje samo.

Když se matka objeví, dítě k ní leze, nedívá se jí do tváře, ani do očí, nechce se nechat zvednout.

Dítě se zdá být méně závislé na matce z hlediska bezpečného zázemí. Občas napadá agresivně matku, mnohem více se na ni lepí a neustále něco požaduje, více než bezpečně připoutané dítě. V okamžiku, kdy matka zmizí je stejně rozrušené jako bezpečně připoutané dítě, když se vrátí nijak zvlášť ji nevítá.

Tento typ attachmentu se vyvíjí u dítěte jehož rodiče jsou „citově nepřítomní“. Nejsou citliví a vnímaví k potřebám malého dítěte, projevují odmítání, odpor. Dítě je postupně ignoruje a nevyhledává jejich přítomnost. V běžné populaci bychom našli 30% takových dětí.

Dezorganizovaný – dezorientovaný typ (D-D)

Jedná se o typ nejistého attachmentu D-D, který objevili odborníci na raný vývoj M. Mainová a J. Salomon.

V okamžiku příchodu matky do místnosti se otáčejí dokola, pohybují se směrem k matce a vzápětí od matky, projevují stav „zamrznutí“ extrémního vzrušení, chaotického chování.

Přítomnost rodiče u nich způsobuje alarm, negativní očekávání, bez ohledu na to jak se rodič chová. Jedná se asi o 20% nejistě připoutaných dětí, ale ve skupině týraných či zanedbávaných dětí to je asi 80%.

Tyto děti nejsou v nejzákladnější úrovni schopné použít koherentní chování a „zvládací strategie“ potřebné ke zvládání emocionálních reakcí.

Žádný attachment

Tuto skupinu tvoří děti, které byly opuštěny hned na počátku života a v prvních třech letech žili v ústavním prostředí. Pečovatelé se střídají, dítě se poutá nahodile, funkce možnosti připoutat se je výrazně narušena.

U starších dětí je v pozdějším věku diagnostikována citová plochost, disharmonický rozvoj osobnosti, poruch empatie a sociálních vztahů.

Tento typ je významným příspěvkem k rozvoji asociální osobnosti.

Reaktivní attachment (Reactive Attachment Disorder – RAD)

Jedná se o vážně narušené citové pouto. Základní charakteristika zahrnuje projevy výrazně narušených citových a sociálních vztahů neodpovídajících věku dítěte.

Z hlediska projevů se jedná o spektrum od neschopnosti navázat kontakt nebo přirozeně reagovat v interakci na druhé až k formě nerozlišitelné náklonnosti, kdy se dítě i k cizím lidem chová důvěřivě a s příchylností, jakoby tyto osoby byly osobami blízkými.

Reaktivní attachment vzniká jako důsledek výrazně narušeného rozvoje citového pouta mezi rodičem/pečovatelem a dítětem. Jedná se o případy velkého týrání, zanedbávání, separace od matky, častého střídání pečovatelů, nedostatečné pozornosti a individuální komunikace od narození do 3-5 let.

Použité zdroje:

  • PESSO, Albert, Diane BOYDEN-PESSO a Petra VRTBOVSKÁ. Úvod do Pesso Boyden System Psychomotor: PBSP jako terapeutický systém v kontextu neurobiologie a teorie attachmentu. 1. vyd. Praha: Sdružení SCAN, 2009, 210 s. ISBN 978-80-86620-15-2.
  • VRTBOVSKÁ, Petra. O ztraceném dítěti & cestě do bezpečí: attachment, poruchy attachmentu a léčení. Tišnov: Scan, 2010, 120 s. ISBN 978-80-86620-20-6.