Bartoňová (2007) doporučuje pedagogům základních škol zaměřit se na podporu optimálního stylu učení žáka s SPUCH a uvádí to jako základní princip reedukačně zaměřené práce s žákem, kterou je možné překonat onu metodickou „bezmocnost“.

Jak uvádí, problémy mohou nastat hlavně ve zvládnutí učiva, komunikaci žáka ( zejména v okamžicích přechodu v rámci stupňů ZŠ či na střední školu) s vyučujícími, v odlišností v rámci školního prostředí.

Pro pedagogy je nutností se zamyslet nad tím, jak pomoci žákům zvýšit efektivitu jejich přípravy na vyučování. Pedagogové sami mohou zefektivnit metody výuky, aby žáci s SPUCH získali při vyučování co nejvíce poznatků. Odpověď na otázku “jak” není jednoduchá, ale každopádně směřuje k tomu, aby pedagog volil intervenci a správné strategie a to buď formou individuální či skupinové práce s žáky.

Metodické strategie by měly směřovat k posílení vývoje žákových nervových funkcí, být prostředkem nápravy dílčích poruch funkcí. Pokud je forma intervence žákovi dostatečně vysvětlena, může posloužit i jako demystifikační proces, odstraňující jeho pocity osobní nedostačivosti a nedokonalosti.

Pedagog jako odborník by každopádně měl umět poradit žákům a jejich rodičům, jak se připravovat na výuku, pomoci žákovi najít jeho učební styl. To je podle Bartoňové (2007) základní předpoklad reedukační péče vedené na prvním a druhém stupni ZŠ. Odvolává se v dalším na slova Deshlera (1996, 2001, 2003), který tvrdí, že právě styly učení jsou nástrojem, který studenti mohou použít ve školním vyučování nebo v jiných situacích. S jejich využitím učitel v podstatě pomáhá žákům naučit se, jak se učit.

Zvládnutí stylů učení je přístupem, který pomáhá žákům s poruchami učení, aby nad svým vlastním učením převzali kontrolu. Cílem této výuky je naučit je, jak se učit, na základě toho teprve pak vnímat, co je obsahem konkrétního učiva. Aby byla výuka stylů učení účinná, musí jim pomoci používat metody, které jim umožní zvládnout učební úkoly, řešit problémy a vypracovávat zadané úlohy. Díky dobře zvládnutým stylům učení mohou žáci překonat nebo zmírnit dopad poruch učení.

Způsob, jakým žák informace získává, jakým stylem se učí, závisí na jednotlivých učebních typech. Bartoňová s odvoláním na Žákovou (2005) uvádí:

  1. auditivní typ – převažuje učení sluchovou cestou
    • nejvíce využívá poslech výkladu
    • komunikace s učitelem, kladení otázek
    • učivo si nahlas předříkává, předčítá
    • učivo si namlouvá na diktafon
    • učí se s rodičem, rozhovor
  2. vizuální typ – převažuje učení zrakovou cestou
    • využívá učebnice, zápisy v sešitech
    • dělá si výpisky, taháky, přehledy
    • využívá nákresy, diagramy
    • učí se pomocí pozorování
  3. haptický typ – převažuje učení pomocí hmatu
    • k učení je využívá názorných pomůcek
    • učí se pomocí pokusů
    • učí se pomocí manipulace s konkrétními předměty
  4. motorický typ – převažuje učení pomocí pohybu
    • při učení chodí
    • při učení často mění polohu
    • pomůckou je využívání rytmizace

Jednotlivé učební typy přímo souvisejí se styly učení, které žák volí pří získávání informací, poznatků při osvojení si vědomostí. Součástí metakognitivních strategií je také monitoring pokroku žáka s SPUCH, tj. zjišťování toho, co aktuálně umí, k jakým znalostem dospívá a co si ve škole aktivně osvojuje. Monitoring je třeba provádět často a opakovaně. V rámci monitoringu pokroku žáka se nejdříve stanoví cíle žáka se specifickými poruchami učení v kontextu probíhajícího kurikula. Poté se monitorují žákovy výsledky při práci ve třídě. Pedagog je společně s žákem vyhodnocují, nastavují další IVP (individuální vzdělávací plán), přehodnocují dosavadní cíle. S výsledky monitoringu jsou seznamováni i rodiče.

Alternativní měření žákových znalostí a dovedností je alternativní formou k testování žáků a zvláště se osvědčuje u žáků s SPUCH, kde obvyklé zkoušky a testy neukazují skutečný stav znalostí a dovedností žáka. Alternativní zkoušky se odehrávají v přirozeném prostředí třídy, při běžných aktivitách ve třídě. Výhodou je využití různých materiálů pro neformální testování a hodnocení. Tyto metody dávají učiteli svobodu jak v samotném hodnocení, tak i v interpretaci výsledků.

Výběr metod neformálního měření včetně neformálních testů čtení, neformálních motorických testů a testů fonologického povědomí (in Lerner, W. J., Kline, F. 2006) nabízí Balátová (2010):

  • Hodnocení portfolia, které lze využít i k měření čtenářských dovedností a psaní. Portfolio obsahuje vybrané vzorky denní práce ve třídě, selftesty, protokoly hodnocení chování, vzorky příběhů, psaných texty z různých stádií výuky psaní, projekty, poznámky učitele z pozorování, aj.doklady k práci žáka ve třídě.
  • Diagnostické (pokusné) učení, kdy učitel sbírá informace (hodnocení) během toho, co žáka učí.
  • Neformální (stupňovité) testy čtení, metoda pro zjištění aktuální úrovně čtení a detekci chyb ve slovní analýze. Test je založen na základním stupňovitém čtení slovíček.
  • Neformální aritmetické testy, které jsou sestaveny tak, aby odhalily stav základních počítacích schopností žáka
  • Kriteriální referenční testy, které více popisují, než srovnávají výkon, měří úrovně mistrovství výkonu v rámci jednotlivých sledovaných schopností a dovedností.

 Použité zdroje:

  • BALÁTOVÁ, K. Komplexní diagnostika Specifických poruch učení ve Spojených státech amerických (USA) In: Vítková, M., Havel, J Inkluzivní vzdělávání v primární škole. MU Brno, Paido, 2010
  • BARTOŇOVÁ, M. Kapitoly ze specifických poruch učení I. Vymezení současné problematiky. Brno: MU, 2004. ISBN 80-210-3613-3.
  • BERÁNKOVÁ, I., DRAŽILOVÁ, L., HALVOVÁ, D., MICHALOVÁ, Z., PEŠATOVÁ, I. Preferované přístupy v inkluzivní základní škole k žákům se specifickými poruchami učení. In: VÍTKOVÁ, M., OPATŘILOVÁ, D.( eds.) Inkluzivní vzdělávání žáků se zdravotním postižením v základní škole. MU Brno, Paido, 2011. ISBN 978-80-7315-215-4
  • ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha: UK 1993.
  • ČERVENKA, K Identita jedince s poruchou chování a emocí jako pedagogický problém: několik příkladů pozitivního ovlivňování. In: Vítková, M., Havel, J Inkluzivní vzdělávání v primární škole. MU Brno, Paido, 2010, ISBN978-80-7315-199-7
  • LERNER, J.W., KLINE, F. Learning Disabilities and Related Disorders. 10. vydání. New York. Houghton Mifflin. 2006. ISBN 0-618-47402-1
  • PAVLOVSKÁ, M., RÖDEROVÁ, P Analýza aktuálního stavu práce pedagogů s odlišností v současné škole. In: Vítková, M., Havel, J Inkluzivní vzdělávání v primární škole. MU Brno, Paido, 2010, ISBN978-80-7315-199-7
  • VÁGNEROVÁ, M. Psychologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1998
  • ŽÁKOVÁ, H. Jak pomoci dětem učit se In BERAN, V., KASÍKOVÁ, H. Rádce učitele 3. Praha: Raabe. 2005.