Warning: Parameter 2 to modChrome_artblock() expected to be a reference, value given in /data/www/20059/alfabet_cz/www/templates/alfabet2/html/modules.php on line 36

Warning: Parameter 3 to modChrome_artblock() expected to be a reference, value given in /data/www/20059/alfabet_cz/www/templates/alfabet2/html/modules.php on line 36

Warning: Parameter 2 to modChrome_artvmenu() expected to be a reference, value given in /data/www/20059/alfabet_cz/www/templates/alfabet2/html/modules.php on line 36

Warning: Parameter 3 to modChrome_artvmenu() expected to be a reference, value given in /data/www/20059/alfabet_cz/www/templates/alfabet2/html/modules.php on line 36

Paréza

Definice

  • částečná ztráta hybnosti - neúplné dočasné ochrnutí některých částí těla (svalstva),
  • neúplná obrna

Zánikové hybné postižení se projevuje jako obrna.

Paréza je částečná, plegie úplná ztráta hybnosti. To se často plete.

U končetin se obrny označují dle řeckých předpon takto :

  • monoparéza, monoplegie – jedna končetina,
  • hemiparéza, hemiplegie – obě končetiny téže strany,
  • paraparéza, paraplegie – obě horní nebo obě dolní končetiny.
  • triparéza - vzácnější onemocnění,
  • kvadruplegie, kvadruparéza - porucha hybnosti všech končetin.

Příčin vzniku je opravdu mnoho, většina z nich má neurologický původ.

Vznik obrny

Obrna vlastně není nemoc jako taková, jedná se o jeden z mnoha neurologických příznaků. Postižena bývá volní hybnost, tzn. člověk nemůže provést pohyb, který by chtěl. V mozku každého z nás jsou buňky, které vysílají elektrický impuls k provedení pohybu. Jsou umístěny na povrchu mozku v zadní části čelního laloku a její výběžky sbíhají mozkem dolů až do oblasti míchy, kde se v horní části, tedy na rozhraní míchy a mozku kříží a přebíhají na druhou stranu.

Následkem toho vzniká situace, že při postižení levé části mozku jsou postiženy končetiny vpravo a naopak. Tyto vlákna pokračují míchou dále do určené oblasti, takže vlákna pro horní končetinu končí v oblasti krční míchy, vlákna pro dolní končetiny v oblasti míchy bederní. Tam předávají vzruch na 2. nervovou buňku, která se nazývá „periferní“ . Ta vysílá své vlákno, které vystupuje míšním kořenem z oblasti páteře. Vlastní nerv pak svůj vzruch předává na svalové vlákno a to se následkem toho stahuje. Výsledným efektem je pohyb.

Takže souhrnně: Impuls (třeba z jiné části mozku), který podráždí k pohybu nervové buňky v mozku, se elektricky šíří po vláknech až do příslušné oblasti míchy, kde tento impuls předá buňce další, která ho dovede až ke svalu. Porucha může vzniknout v kterékoliv části tohoto řetězce důsledkem různých nemocí nebo procesů, které je postihují.

Typy obrny

Centrální paréza obrna obvykle postihne polovinu těla v případě, že je postižen mozek, obě dolní končetiny nebo všechny 4 končetiny, je-li porušena mícha.

Periferní paréza obrna obvykle postihne, jednu končetinu nebo pokud je postiženo více nervů, obě dolní končetiny, je-li porušena druhá nervová buňka v míše nebo její vlákno. Obrna končetin na jedné straně těla se nazývá" hemiparéza, je-li částečná, hemiplegie, je-li úplná. Pokud jsou postiženy obě dolní končetiny, nazývá se stav paraparézou nebo paraplegií při úplném ochrnutí dolních končetin.

Centrální a periferní obrny se dále liší.

U centrální parézy bývají končetiny po určité době spíše tuhé, stažené a k úbytku svalů tam nedochází nebo jen velmi málo.

U periferní dochází někdy k úbytku svalů, končetiny jsou chabé, „hadrovité“.

Obrny v oblasti hlavy:

  • Centrální paréza facialis. - paréza mimického svalstva v dolní polovině obličeje - vyhlazení nasolabiální rýhy, pokles koutku, porucha cenění, paréza m. platysma na krku. Inervace čela a m. orbicularis oculi je zachována. ". Paréza je obvykle slabšího stupně než obrna periferního původu.
  • Paréza periferní facialitis - je charakterizována jednostranným postižením horní i dolní větve. Pro horní větev je typická především asymetrie očních štěrbin (štěrbina je širší), neschopnost zavřít oko. Bulbus se stáčí zevně (Bellův příznak) při pokusu zavřít oči, vzniká nebezpečí vzniku vředu rohovky. Pacient má vyhlazené vrásky, není schopen se zamračit nebo vytáhnout obočí.
  • obrny polykání a poruchy řeči
  • obrny, které postihují pohyby očí.
  • ochrnutí lícního nervu, kdy nemůžete hýbat polovinou obličeje, nemůžete pískat a dovřít oko na jedné straně

Příčiny

Příčin obrn je velmi mnoho. Starší lidé mohou být stiženi cévní mozkovou příhodou (mrtvicí). Je to buď nedokrvení určité části mozku nebo naopak krvácení do mozku. Pokud vznikne v oblasti, kde vzniká pohyb, potom bývá ochrnuta polovina těla na druhé straně. K takovému postižení dochází velmi rychle. Buď zcela náhle anebo během hodin. Může se upravit, pokud je porucha přechodná a nebo může člověk zůstat trvale postižen.

Zánětlivé příčiny mohou postihnout jak mozek, tak míchu i nervy. Důsledkem může být celá řada obrn. Například při zánětu mozku může být postižena polovina těla. Porucha může být i v oblasti obličeje (ochrnutí lícního nervu). Zánětlivá příčina bývá provázena dalšími příznaky, často teplotou, i když to není pravidlo. U některých zánětů nervů teploty nebývají. Roztroušená sklerosa je taktéž zvláštní druh zánětu, který může vést k ochrnutí nebo neobratnosti končetiny.

Mezi další příčiny řadíme nádorová onemocnění. Ty mohou postihnout mozek. Pokud jej postihnou v místech, kde se přenáší impuls pro hybnost, pak obvykle bývá ochrnuta polovina těla. Porucha vzniká pozvolna během týdnů a měsíců. Nádory mozku nebo mozkomíšních plen mohou být původem z nervové tkáně anebo může dojít ke vzniku ložiska z jiné tkáně, například rozsevem nádoru plic či ledviny. Jiné mozkové nádory mohou způsobit třeba závratě, útlum psychiky, epileptické záchvaty, často je provází bolesti hlavy. Nádory mohou vzniknout i v oblasti míchy. To je však poměrně vzácné, projeví se poruchou citlivosti a obratnosti na dolních, nebo všech končetinách.

Dětská mozková obrna vzniká poškozením mozku při porodu, kde dojde ke zhmoždění a nedokrevnosti části mozku. Výsledkem bývá obvykle porucha chůze, zpomalený vývoj. DMO v přesném slova smyslu není samostatná nemoc, nýbrž v sobě zahrnuje různá postižení, projevující se poruchou centrální regulace hybnosti. Původ poruchy hledejme v období před narozením, v perinatálním (hypoxie, protrahovaný či klešťový porod, nedonošenost, novorozenecký icterus) nebo postnatálním období, obvykle do jednoho roku života. Někdy se setkáváme se synonymy centrální koordinační poruchy nebo infantilní cerebrální parézy. To nic nemění na tom, že hlavní příčina je v centrálním nervovém systému (CNS) a jejím projevem je narušená motorika jedince.

Paréza brachiálního plexu je nejčastější lézí periferních nervů u novorozence. Je způsobena anatomickým nebo funkčním poškození nervového svazku. Může k ní dojít u traumatického porodu při excesivní laterální trakci hlavičky, atd…

Existují vzácné obrny, které se vyvíjí postupně v průběhu života a jsou dědičné.

Nebezpečné jsou zejména cévní mozkové příhody a některé typy zánětů a nádorů. Mohou vést k trvalé invaliditě.

Diagnóza

Specialistou na určení typu a příčiny obrny je neurolog. Ten Vás důkladně vyzpovídá. Jak rychle a k jakému postižení došlo, co je provázelo, jaké byly další příznaky. Poté Vás vyšetří od hlavy až k patě, nechá předpažit ruce, projít se, proklepe Vás kladívkem, nechá sáhnout rukou na špičku nosu, vyzkouší napětí svalů atd. Na základě tohoto vyšetření zjistí předběžně o jaký typ postižení by se mohlo jednat. Tedy o jaký typ ochrnutí se jedná (centrální či periferní) a co by mohlo být příčinou (zánětlivé, cévní apod.). Pak určí další postup vyšetření, který se řídí příčinou.

Při podezření na onemocnění mozku se provádí CT vyšetření mozku (počítačová tomografie), což je rentgenové vyšetření mozku, které vyloučí cévní či jinou příčinu obtíží. Dalším základním vyšetřením je EEG vyšetření (elektroencefalografie). Vyšetřují se elektrické potenciály mozku z povrchu hlavy pomocí snímacích elektrod. Vyšetření trvá asi 20 minut, je nebolestivé, spočívá v nalepení elektrod nebo nasazení zvláštní „čepice“ na které jsou elektrody umístěny. Zatímco Vy v klidu ležíte na lůžku, přístroj snímá Vaši mozkovou aktivitu v klidu, při otevřených a zavřených očích, po hlubokém dýchání a při pohledu do blikajícího světla (stroboskopu).

Další možností při podezření na postižení mozku, ale hlavně při podezření na postižení míchy, je vyšetření NMR (nukleární magnetickou resonancí). Zobrazuje mozek podobně jako CT vyšetření pomocí silného magnetického pole, míchu zobrazí daleko přesněji. Vyšetření je nebolestivé, pro organismus nezatěžující.

SONO (ultrazvuk) krčních tepen zásobujících mozek je běžné, nebolestivé a nezatěžující vyšetření snímající ultrazvukem přívodné mozkové tepny. Vyšetřuje se hlavně u cévních mozkových příhod. Důvodem je posouzení průtoku krve a změn na cévách, zejména u arteriosklerosy.

Při podezření na zánětlivý původ nebo roztroušenou sklerosu se vyšetřuje také mozkomíšní mok (lumbální punkce). Mozkomíšní mok je v přímém kontaktu s nervovými strukturami a odráží tedy některé pochody v nervovém systému daleko přesněji než je tomu u vyšetření krve. Odliší akutní či chronické záněty (například Lymeskou borreliosu), případně roztroušenou sklerosu. Mnoho lidí se tohoto vyšetření bojí, avšak není pro to zvláštní důvod. Vlastní vyšetření se provádí spíše výjimečně ambulantně, obvykle při krátkém pobytu v nemocnici (bývá spojeno i s dalšími vyšetřeními). Spočívá v odběru několika mililitrů mozkomíšního moku jehlou, píchnutou mezi 4. a 5. bederní obratel do páteřního kanálu.

Posledním základním vyšetřením, které může neurolog indikovat je EMG (elektromyografie) vyšetření – provádí se při podezření na postižení jednotlivých nervů nebo svalů, je schopno určit který nerv je postižen a v jakém rozsahu, nebo jedná-li se o postižení svalu. Vyšetření má 2 základní části, v první se nalepí elektrody na sval či kůži nad nervem, malým elektrickým výbojem se aktivuje příslušný nerv a snímá a hodnotí odpověď. V druhé části vyšetření se velmi tenkou jehlou vyšetřuje elektrická aktivita svalu, zpočátku v klidu, poté při mírné a maximální kontrakci. Vyšetření není vysloveně bolestivé, může však být nepříjemné. Neurolog tak získá bližší informace k upřesnění typu obrny.

Léčba choroby

Obrna se léčí podle typu, příčiny a rozsahu postižení.

Pokud je příčina centrální např. cévní mozková příhoda či nádor, řeší se v nemocnici, podávají se „kapačky“.

Nádory se často odstraňují neurochirurgicky, zářením nebo chemoterapií. Ne všechny však musí být zhoubné. I u některých těžších zánětlivých postižení nervů je nutný pobyt v nemocnici. Pokud se jedná jen o malé ochrnutí z příčiny, která nehrozí poškozením organismu, může se léčit ambulantně. U postižení jednotlivých nervů se například podávají vitaminy, léky rozšiřující cévy apod.

Prevence

Účinnou obranu by jste mohli zvolit až v případě, že byste věděli, jaký typ obrny Vás postihne. To je ale samozřejmě nereálné. V případě cévní mozkové příhody platí dostatek pohybu, prevence obezity, léčení vysokého tlaku, cholesterolu, cukrovky.

V případě mozkových nádorů prevence není známa. Ze zánětů bývá nejčastější Lymeská borreliosa, musíte se tedy ochránit před klíšťaty (postřiky, repelenty), v případě přisátí je šetrně odstranit a vydesinfikovat. V případě, že se objeví červený flek, navštívit lékaře. Proti Lymeské borreliose neexistuje očkování. To však existuje proti dalšímu onemocnění přenášenému klíšťaty a totiž proti klíšťovému zánětu mozku a mozkových blan (meningoencefalitis).

Může se obrna upravit?
Záleží opět na příčině a tíži obrny. Často lze dosáhnout výrazného zlepšení. Někdy však je možnost úpravy omezená.

Počet lidí s postižením paréza v naší společnosti neustále roste. Tato skutečnost je způsobena mimo jiné i tím, že vysoce rozvinuté porodnictví pomáhá přežít dětem předčasně narozeným a dětem po komplikovaném průběhu porodu. Díky rozsáhlé síti lékařských zařízení roste také počet zachráněných obětí nehod. V obou případech však často zůstává poškození mozku nebo nervového systému.

Práci na tomto tématu jsem si záměrně vybrala, neboť jsem se s tímto onemocněním setkala u své kamarádky. Stalo se tak součástí i mého života. Jsem již 2 roky její osobní asistentkou a její diagnoza byla zpočátku označena jako paraparéza DK a až po 4 letech onemocnění bylo zjištěno, že se jedná o paraplegii. Tato problematika a všechny pojmy s ní spojené mi byly naprosto cizí a proto jsem se snažila vytvořit celkový náhled na toto onemocnění. Netušila jsem, co mě čeká. Pro naprostého laika je množství odborných názvů a lékařských pojmů velmi náročné a najít na internetu jednodušší výklad je naprosto nemožné . Tato práce by měla sloužit jako první vodítko pro laickou veřejnost.

Použité zdroje:

  •  VOJTA, Václav. Mozkové hybné poruchy v kojeneckém věku: včasná diagnóza a terapie. Vyd. 1. české. Překlad Miloš Máček. Praha: Grada, 1993, 367 s. ISBN 80-854-2498-3.
  • VOJTA, Václav a Annegret PETERS. Vojtův princip: svalové souhry v reflexní lokomoci a motorická ontogeneze. 1. vyd. Praha: Grada, 1995, 181 s. ISBN 80-716-9004-X.
  • DOSTÁL, Miroslav a Miroslav PACH. Osteochondrózy dětského věku: určeno pro posl. 5. a 6. roč. všeobecného směru lékařské fak. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1992, 12 s., [4] s. il. ISBN 80-706-7150-5.
  • DUNGL, Pavel. Ortopedie a traumatologie nohy. Vyd. 1. Praha: Avicenum, c1989, 285 s.
  • PACH, Miroslav, Miroslav DOSTÁL a Rudolf DITMAR. Kostní nádory. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995, 17 s. ISBN 80-706-7477-6.
  • PROČEK, Jaroslav. Degenerativní onemocnění kloubní: Určeno pro posl. 5. a 6. roč. všeobecného směru LF [lékařská fak.]. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 19921991, 45 s. ISBN 80-706-7066-5.  
  • J., Proček. Paklouby dlouhých kostí. 2. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1993. ISBN 80-7667-282-X.
  • NEVŠÍMALOVÁ, Soňa et al. Neurologie. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-7262-138-6.
  • Nevšímalová, Soňa, Růžička Evžen Tichý Jiří Eds.: In: Neurologie. ČR, Praha, 2002, s. 21-25. 1 vydání, Galén - Karolinum
  • Süssová, Jana: Řízení hybnosti, parézy centrální a periferní.
  • MAREŠOVÁ. Neonatologický edukační program. Praha, 1996, 45s.  
  • NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vyd. Praha: Galén - Karolinum, 2002, 21 - 25.
  • POLÁČEK, Karel. Fyziologie a patologie novorozence. Praha: Avicenum, 1981, 422 - 423.
  • KRAUS, Josef. Dětská mozková obrna. Praha: Grada Publishing, 2005. - Podrobná monografie přináší nové poznatky z oblasti problematiky dětské mozkové obrny, jež patří mezi nejčetnější neurovývojová onemocnění.
  • PETROVICKÝ, Pavel. Systematická, topografická a klinická anatomie: centrální nervový systém. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova - Vydavatelství Karolinum, 1995, 248 s. ISBN 80-718-4108-0.
  • Dětská mozková obrna. In: Http://rodina-deti.doktorka.cz/ [online]. © 1999-2014 [cit. 2014-02-12]. Dostupné z: http://rodina-deti.doktorka.cz/detska-mozkova-obrna/ 
  • Paraplegie a Kvadruplegie. Http://www.knihkm.cz/handy/index.html [online]. [cit. 2014-02-12]. Dostupné z: http://www.knihkm.cz/handy/para.html 
  • Malá neurologie. In: Paramedik.cz [online]. [cit. 2014-02-12]. Dostupné z: http://www.paramedik.cz/2006/03/21/mala-neurologie/ 
  • ALS - amyotrofická laterální skleróza. Http://www.ereska.cz/ [online]. [cit. 2014-02-12]. Dostupné z: http://www.ereska.cz/nemocals.html 
  • Neurocentrum [online]. 2001 [cit. 2014-02-12]. Dostupné z: http://neurocentrum.cz/
  • ONDRUŠ, J. Poporodní paréza plexus brachialis. Ultravytrvalostně lékařská stránka [online]. [cit. 2014-02-12]. Dostupné z: http://home.tiscali.cz/ca858921/pedia/plex_br.htm 
  •  Vyšetření hlavy a krku. ZELENKOVÁ, Jitka, Jan VEJVALKA, Dagmar HOLÁ, Jitka SEGHETOVÁ a Zuzana PAVELKOVÁ. Pracovní text z Interní propedeutiky [online]. 1999 [cit. 2014-02-12]. Dostupné z: http://int-prop.lf2.cuni.cz/zof/vysetreni/hlavakrk.htm
  • http://www.hendikep.cz/view.php?cisloclanku=2006012702
  •  http://www.mediawiki.org/
  • http://www.clsjep.cz/Ukazclanek2.asp?clanek=13257&jazyk=&cislo=811
  • http://www.neonatologie.cz/novorozenec_25.html
  • http://wikipedia.infostar.cz/b/be/bell_s_palsy.html
  • http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.asp?id=492
  • http://www.moneyonnet.cz/cislo1/vojta.htm

©2000-2015 Alfa Human Service