Jaká je primární legislativa týkající se zaměstnávání osob se zdravotním postižením a jak je možné rehabilitovat osoby a motivovat je díky podpůrným opatřením státu v rámci pracovní rehabilitace a přípravy na výkon povolání jsme si uvedli v minulých článcích. Nyní si povíme pár základních informací o tom, co jsou chráněné pracovní místa, co je to společenské účelné místo, sociálně terapeutická dílna apod.

Zejména u klientů s těžší formou postižení i při velké dávce snahy a vůle by zaměstnání v běžném provozu neprospělo ani jedné straně. Nechceme-li však tuto osobu vyloučit z režimu zaměstnatelnosti, je možné ji zařadit do níže uvedených režimu zaměstnanosti.

Příprava na výkon povolání osoby se zdravotním postižením by měl provádět zaměstnavatel u osob, které potřebují tuto péči – jedná se zpravidla o osoby se zdravotním postižením, které potřebují individuální péči, protože zdaleka ne všechny osoby se zdravotním postižením jsou schopné pracovat v běžném režimu, který zaměstnavatel vyžaduje. V praxi pak dochází např. k úpravě pracovního místa, pracovní doby, či postupech, tak aby bylo vyhověno osobě se zdravotním postižením.

Jak čas plyne, i děti se zdravotním postižením stárnou a opouštějí vzdělávací zařízení, otázkou zůstává, zda je možné, aby se tyto „děti“ zapojili do pracovního procesu? U většiny z nich samozřejmě ta možnost je.

Listina základních práv a svobod deklaruje pro osoby se ZP právo na zvýšenou ochranu zdravotního stavu při práci, upravené pracovní podmínky, právo na speciální ochranu v pracovněprávních vztazích a právo na podporu a pomoc k přípravě na výkon povolání, jakožto i právo na spravedlivou odměnu za práci a právo na uspokojivé pracovní podmínky.

Základními legislativními prameny jsou: zákoník práce a zákon o zaměstnanosti, avšak nesmíme opomenout i další legislativní prameny, o kterých se více rozepisuji na konci tohoto článku.