Pečovat o sebe je, byla a bude červená niť, která se prolíná většinou terapií, které vedu s pečujícími. 

Čím to, že je téma péče o sebe tak důležité? Má to podle mne několik faktorů a postupně se na ně podíváme.

Hned první věc, která mne často v souvislosti s pečujícími napadá je jejich osobnost a charakter. Pečování mají nějakým způsobem v sobě. Mohu se pouze domnívat, že lidé, kteří to tak nemají nejsou v pozici neformálních pečujících a své dítě svěřili do péče odborné.

Pečující jsou lidé všímaví k potřebám druhých, často na úkor vlastních potřeb. Je to jejich vrozená přirozenost vypilovaná v péči o blízkého, který je na péči do jisté míry závislý. To přirozeně vede k tomu, že vlastní potřeby pečujících jsou na úplně posledním místě.

Další charakteristika, která se u pečujících objevuje je plné nasazení. Do všeho, co dělají jdou naplno. Máloco dělají jen na půl. Bohužel i toto je cesta k vyhoření. 

Jednou z velkých inspirací pro mne byla klientka, matka samoživitelka se 4 dětmi, jedno dlouhodobě nemocné. Sama říkala, že její maximum, přes které nikdy nejde je 80 % její kapacity. Nemůže si dovolit dělat věci na 100 nebo dokonce 120 % a pak druhý den nefungovat.  

V souvislosti s pečujícími jste určitě narazili na ten známý příměr z letadla. Když nastane krizová situace a v kabině klesne hladina kyslíku, spustí se kyslíkové masky. Jako rodič ji máte nejdříve nasadit sobě, pak až svému dítku. Když nejdříve nezachráníte sebe, vaše dítě nikdo jiný nezachrání.

Když jsem procházel terapeutickým výcvikem, jedna z kolegyň použila moc hezký příměr. Rád bych ho sdílel. Lidé v pomáhajících profesích mají dar pečovat o druhé, pomáhají jim udržovat vnitřní oheň. Aby plál a nevyhasnul. Na svůj vnitřní oheň ale často zapomínají. Často jsou na hranici doutnajících uhlíků. A myslím, že pečující jsou na tom dost podobně.

Zkuste se proto na chvíli zastavit a zamyslet se, co by vám pomohlo váš vnitřní oheň zase rozdmýchat? Zkuste začít maličkostí, od doutnajících uhlíků velká polínka stejně nechytnou. Dobré je začít malými větvičkami. To jsou ony drobné každodenní radosti. Pro někoho je to pohled do zahrady, procházka lesem, chvilka zastavení s hrníčkem kávy. A pro někoho třeba dobré jídlo, na které se těší.

Co je to pro vás? 

Autor: Milan Pavlíček

Projekt č. CZ.03.2.X/0.0/0.0/16_134/0008175