Krize je takový rozhodný okamžik v našem životě, kdy dochází k nebezpečnému stavu vývoje situace a může dojít až k ohrožení naší integrity nebo existence. Opět se spouští celková dlouhodobá stresová reakce jen s tím rozdílem, že není jeden stresor, ale celý soubor stresorů. Nástup krize je pozvolný nebo okamžitý.

Psychická krize má svá pravidla průběhu, různě dlouhé trvání, různé příčiny a je definována jako reakce na vnější události, kdy je jedinec neschopen tyto události zvládnout, čelit jim s uplatněním svých obvyklých adaptačních mechanizmů a dřívějších zkušeností.

Jako podnět pro vznik krize může sloužit např. úmrtí milované osoby, rozvod, rozchod, onemocnění, dlouhodobá nemoc, konflikty, nepodnětné prostředí, ztráta zaměstnání.

Vysvětlení krize

Pokusme se krizi vysvětlit pomocí metafory stromu.
…Jste na prázdninách, jdete na procházku a vidíte krásnou, velkou a starou lípu. Obdivujete její statný kmen, vůni, květy, odhadujete hloubku a rozsah kořenů. V noci je velká bouřka. Druhý den se jdete kochat „svým“ stromem a jaké je vaše překvapení. Strom je značně poškozen noční bouřkou, jeho kmen je v jedné části rozerván, zásah do koruny značný, část koruny i celého stromu musí pryč. Bude velké štěstí, pokud lípa následné ořezání a další úpravu přežije!
… Za rok se vrátíte a vidíte, že lípa přes velké poškození přežila, pomalu začíná část zničeného stromu obrůstat novými větvemi…

Tato metafora ukazuje, že přes viditelný dobrý stav stromu, může přijít neplánovaná těžká situace. Velikost poškození záleží nejen na velikosti „úderu“ zvenčí, ale také úměrně souvisí s vnitřním zdravím, sílou a nastavenými ozdravnými mechanismy.

Žádný z nás není na těžké složité situace předem připraven. Můžeme však zvyšovat svoji psychickou odolnost, zvyšovat a posilovat frustrační toleranci a osvojovat si nástroje pro práci v těžkém období.

V rámci zvládání krize, je pomoc/uzdravení zaměřena na podporu/obnovu autonomních schopností jedince, mobilizaci zdrojů pro zvládnutí krize.
V případě, že jedinec není schopen nebo jen složitě zvládá krizi vlastními silami, je možné vyhledat profesionální pomoc – krizovou intervenci (každý kraj má své krizové centrum a pomoc v nich je poskytována klientům zdarma. Existují i dětská krizová centra).

Vývojové fáze krize

Krize má podle Geralda Caplana tyto vývojové fáze:

  • expozice, – osoba je konfrontována s nepředvídanými okolnostmi nebo s předvídanými skutečnostmi, ale nezvládnutelnými vlastními adaptačními možnostmi, roste napětí, úzkost
  • pokusná řešení – postižený se sám pokouší vzdorovat situaci, hledá a ověřuje cesty zvládnutí obtíží, úzkost a napětí přetrvává, hrozí chronicita stavu s trváním i dlouhé období (i několik let např. neuspořádané partnerské problémy)
  • mobilizace vnitřních a vnějších zdrojů – vrchol krize může být překročen, jestliže se daří uskutečňovat konstruktivní kroky, které nejsou v rozporu s objektivní realitou života postiženého. Narůstá pocit uvolnění, ustupuje tíseň a pocity bezmoci, obnovují se kompetence.

Na téma krize bychom mohli psát několik samostatných článků. Je důležité si uvědomit, že krize je přirozenou vývojovou částí našeho života. Z tohoto úhlu pohledu můžeme krize dělit do nejrůznějších kategorií. Pečující by měl být seznámen minimálně s termíny co je vývojová krize, separační krize, krize citové vazby, krize pramenící ze ztráty.

Článek vznikl v rámci projektu „Psychoterapeutická podpora, edukace, a specifické poradenství pro neformální pečovatele č. CZ.03.2.X/0.0/0.0/16_134/0008175, podpořeného z Evropského sociální fondu, z operačního programu zaměstnanost.