Syndrom vyhoření (také „burnout“, vyhasnutí, totální ztráta energie, ztráta profesionálního nebo osobního zájmu atd.) poprvé popsal H. Freudenbergerem v roce 1975. Tento stav můžeme definovat jako extrémní nerovnováhu mezi příjmem a výdejem energie (fyzické, psychické – uspokojení), kdy dochází k extrémnímu vyčerpání organismu, doprovázeným silným poklesem výkonnosti, psychické odolnosti, zájmu s doprovodem různých psychosomatických obtíží.

Syndrom vyhoření (dále jen SV) nejčastěji vzniká při dlouhodobém působení stresujících podnětů, dalo  by se říci, že si na svá záda nandáme více, než jsme schopni unést(např. dlouhotrvající péče o osobu blízkou nebo výkon práce v pomáhajících profesích, časté konflikty, přílišná očekávání, nedostatek vlastní autonomie).

Ve zkratce můžeme konstatovat, že SV nastává při dlouhodobém a trvalém působení mnoha stresových a krizových faktorů, které přestaneme zvládat vlastními kompenzacemi (kompenzace v tomto slova smyslu = doplňování vydaných energetických zásob vlastními silami např. dostatek spánku, pohyb, sport, káva, relaxace, četba, meditace).

V dnešní společnosti zaměřené na rychlost a výkon nic neobvyklého. „Nemám čas, potřebuji zvládnout, udělat, dojet, zařídit.“ Toto jsou nejčastější slova klientů v praxi naší poradenské ambulance Alfa, kterou provozuje Alfa Human Service.

Fáze syndromu vyhoření

  • Nadšení pro ideály, velká angažovanost (např. péče o ostatní, rozvoj a realizace nápadu v zaměstnání nebo osobním životě)
  • Stagnace – realizace se nedaří (projekt, péče o druhé a další úkony se nevyvíjí dle očekávání, nepřichází konkrétní hmatatelné výsledky)
  • Frustrace přinášející negativní vnímání řešeného problému, situace (nedochází k výstupům, výsledkům, ukončení práce, práce, péče trvá dlouho).
  • V důsledku dlouhodobé frustrace dochází ke vzniku apatie (nezájmu), občas s nepřátelstvím ve vztahu k sobě a okolí.
  • SV s totální ztrátou životní energie, smyslu práce, úkonů, péče.

Příznaky syndromu vyhoření

  • Psychická rovina – kognitivní (rozumová, poznávací) angažovanost se střídá s dlouhými obdobími vyčerpanosti, dochází ke ztrátě nadšení, přichází lhostejnost k práci a ztráta odpovědnosti, negativní náhled na sebe sama, únik do fantazie, potíže se soustředěním, zapomínání.
  • Emocionální rovina – přináší časté výkyvy emocí, zahlcení emocemi (vztek, lítost, smutek) s nedostatkem uznání.
  • Tělesná rovina – málo sil, náchylnost k infekcím, častá nemocnost, únava a rychlá unavitelnost, neschopnost fyzického odpočinku, poruchy spánku, chuti k jídlu, vegetativní obtíže, svalové napětí, vysoký krevní tlak.
  • Sociální rovina – výkyvy nálad, uzavírání se do sebe, izolace, omezení kontkatu s kolegy, kamarády, příbuznými, nedostatečná příprava na výkon práce, svěřených úkolů.

Rizikové skupiny

  • Pomáhající profese (zdravotní sestry, lékaři, učitelé, asistenti, ošetřovatelé, pracovníci neziskových organizací).
  • Lidé pracující s člověkem v nouzi či krizi (sociální pracovníci, policisté, terapeuti).
  • Osoby pečující o své blízké (rodiče pečující o děti se zdravotním postižením, partneři a další rodinní příslušníci pečující o blízké).

Prevence syndromu vyhoření

  • Snižovat příliš vysoké nároky na sebe i jiné.
  • Nepropadat syndromu pomocníka (nemusíme všechno řešit, můžeme delegovat, rozložit plnění úkolů v čase).
  • Naučit se říkat NE.
  • Vytvářet si vlastní energetické zásoby (relaxovat, odpočívat aktivně i pasivně, dát důležitost sám sobě).
  • Zacházet rozumně s časem.
  • Vyjadřovat své pocity.
  • Hledat emocionální podporu.
  • Hledat věcnou podporu.

Z hlediska vědomé práce doplňovat svoji „zásobárnu“ energie

  • Vyvarovat se negativního myšlení.
  • Předcházet komunikačním problémům efektivní komunikací.
  • Zachovávat rozvahu i v kritických okamžicích – nerozhodovat se pod tlakem.
  • Doplňovat energii.
  • Využívat nabídek pomoci.
  • Zajímat se o své zdraví.

Doporučená literatura:

  • KALLWASS, A.: Syndrom vyhoření v práci i osobním životě. 1. vyd. Portál. 2007. 144 s. ISBN 978-80-7367-299-7.
  • KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I.: Syndrom vyhoření. 2.vyd. Praha: Státní zdravotní ústav. 2003. 23 s. ISBN 80-7071-231-7.
  • GRUHL, M.; KÖRBÄCHER, H.: Psychická odolnost. V každodenním životě. 1. Vyd. Portál. 2013. 144 s. ISBN 978-80-262-0345-2.
  • STOCK, CH.: Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Grada. 2010. 112 s. ISBN 978-80-247- 3553
  • Hrozí mi syndrom vyhoření?
  • Syndrom vhoření