Techniky efektivní komunikace mohou sloužit k uklidnění situace v okamžiku, kdy jsme podráždění, máme toho moc, jsme předráždění. Jedná se o takovou komunikaci, která vede k rychlému a bezpečnému předání a pochopení informace. Podmínka bezpečí je v okamžiku stresu nebo krize velmi důležitá a to proto, že se můžeme dobře soustředit na vlastní tok informací a neplýtvat svoji sílu a energii na nevyřčené nebo vlastní obranu.
1. rovina – nepřesná komunikace
Jasnost a srozumitelnost je důležitá v každém komunikačním vztahu, ať se jedná o dítě-rodiče nebo partnery, či kolegu. U této diády komunikaci také ovlivňuje nerovnoměrné postavení. Je to obdobné jako u postavení nadřízený a podřízený.
2. rovina – emoce v komunikaci aneb co se nám to děje?
Občas se stane každému, že se dopustí nepřesnosti, neověří u druhé strany, co slyší a jak bude s informací nakládat, proto je důležité provést ve chvilce klidu osobní reflexi. Reaguji na to, co se se mnou děje? Nebo je to spíše poslední kapka v mém rozbouřeném (náročném) období/situaci?
K osobní reflexi mohu použít metodu focusingu nebo podpůrný rozhovor s kolegou/partnerem. Osobní reflexe je výborná technika, která vede ke snížení emočního pnutí. V úzkém vztahu s dětmi potřebujeme, aby převažoval pocit bezpečí a ne ohrožení. Jen pokud děti se (ale i dospělí) cítí v bezpečí, mohou se naučit novým věcem.
Focusing
je jednoduchá metoda práce s tělesnými pocity. Reflexí můžeme zůstat u špatného pocitu , avšak s vlídností, pochopením a přijetím. Tím otevíráme možnost, že se tyto pocity změní. Může se také stát, že nás pocit překvapí nově objeveným významem, který jsme dříve netušili. Popíráním, nepříjemné pocity sami neodejdou. Naše obrany pomáhají jen na chvilku. Můžeme jít běhat, do divadla, ale obtížný pocit přesto zůstává dál a zaměstnává naší psychiku. Je to proto, že pro takové pocity existuje vždy DŮVOD. S podstatou obtížných pocitů a tedy i prožíváním se nic nestane. Metodou FOCUSING můžeme postupnými kroky rozkrýt, co se nám to vlastně děje, porozumět zprávě, která je takovými pocity nesena.
Efektivní komunikace má svá pravidla
„Za efektivní komunikaci je považována komunikace, při níž za vzájemného respektování partnerů dochází k účelné výměně informací mezi subjekty, které jsou schopny tyto informace věcně a správně kódovat a dekódovat a dokážou si rovněž poskytovat (a akceptovat) odpovídající zpětnou vazbu. Má-li být komunikace dostatečně efektivní, měla by umožňovat také vzájemné ovlivňování. Cílem mezilidské komunikace zpravidla není jen výměna informací sama o sobě, ale výměna informací s cílem ovlivnit další jednání a činnost partnera.“
Úrovně sdělování
- Slovní
- Neverbální
- Činem
Úrovně naslouchání
- Očima
- Ušima
Při efektivní komunikaci:
- Srozumitelně, fakticky definujeme co,kdy a v jakém termínu potřebujeme
- Držme se faktů a informací
- Neberme si věci osobně
- Jasně oddělujme, co je moje a co druhého
- Dělejme rekapitulaci, shrnutí
- Oceňujme, poskytujme a nechejme si poskytovat
- Efektivní komunikaci urychluje také pozitivní orientace
Techniky efektivní komunikace je možné cvičit. Zvědomováním a tréninkem pochopíme mnohé chyby ve vlastní komunikaci, někdy pochopíme, proč naše požadavky nepadají na úrodnou půdu. Opravdu záleží, v jaké situaci, co a jak říkáme a také zda umíme číst kontext.
Významnou složkou komunikace je samozřejmě neverbální složka (tón hlasu, hlasitost, soulad verbální a neverbální složky). Komunikace je efektivní, když je splněn cíl. Existuje několik základních tipů, jak komunikovat s lidmi, aby nevznikl zbytečný problém. Jde o komunikaci zaměřenou na co nejvyšší pravděpodobnost, že lidé uslyší to, co je záměrem jim sdělit.
Praktická doporučení pro efektivní komunikaci:
- Zvolte přesný čas a místo, kde se bude mluvit. Je vždy vhodnější mít prostor a čas než komunikovat za pochodu a ve spěchu
- Hlídejte si intonaci hlasu. Vysvětlete konkrétně a jednoduše co je potřeba (jednoduché pravidlo – jasně, přesně, stručně, věcně, srozumitelně, jinými slovy mluvit řečí druhého)
- Nebojte se doptávat
Použité zdroje:
Psychologické aspekty řešení krizových situací
Článek vznikl v rámci projektu „Psychoterapeutická podpora, edukace, a specifické poradenství pro neformální pečovatele č. CZ.03.2.X/0.0/0.0/16_134/0008175, podpořeného z Evropského sociální fondu, z operačního programu zaměstnanost.
