Informovaný souhlas (neboli poučený souhlas) je forma informovaného rozhodnutí, kterým vyjadřujeme souhlas s určitou skutečností, respektive o provedení určitého úkonu.

S pojmem informovaný souhlas se setkáváme především ve zdravotnictví, kde se využívá k vyjádření souhlasu s prováděním léčebných výkonů.

První koncepce informovaného souhlasu byla formulována již po druhé světové válce, v roce 1946, v rámci tzv. norimberského kódu, který vzešel z Norimberských procesů v reakci na pokusy na lidech v koncentračních a vyhlazovacích táborech.

V České republice je nutnost informovaného souhlasu regulována §93-103 občanského zákoníku. Souhlas musí být v písemné formě, pokud by mělo jít o oddělení části těla, která se již neobnoví, o lékařský pokus nebo zákrok, který není nutný (s výjimkou přechodných kosmetických zákroků).

Informovaný souhlas je vyžadován ve výzkumech, které zahrnují lidské subjekty a jejich osobní údaje, bez ohledu na techniku sběru dat. Jeho podstatou je ochrana osobních údajů všech subjektů výzkumu a informátorů. Takové údaje mohou být zprostředkovány jak písemně (dotazník), tak ústně (rozhovor), případně audiovizuálně (záznam pozorování). Účelem informovaného souhlasu je zmocnit autora výzkumu k nakládání a prezentování získaných dat.

Rozlišujeme dvě základní podoby informovaného souhlasu, a sice aktivní a pasivní.

Aktivní souhlas mívá podobu písemného prohlášení, ve kterém subjekt výzkumu deklaruje, že byl informován:

  • o účelu zkoumání, jeho průběhu, okolnostech a délce trvání,
  • o právech a povinnostech účastníků (např. právo pozdějšího odmítnutí účasti, povinnost zachovat anonymitu),
  • o možných negativních dopadech,
  • o odměně, byla-li sjednána.

Pasivní souhlas je uzavírán konkludentně (na základě projevu vůle), nenabývá tak přímo písemné podoby. Typickým příkladem je vyplnění dotazníku, při jehož vyplňování je udělen pasivní souhlas, pokud zúčastněný tak činil v dobré víře a nebyl k tomu nucen.

Pasivního souhlasu je využíváno především při provádění anonymního dotazníkového šetření, a to především z důvodu slabého, respektive žádného vymezení práv a povinností mezi účastníkem a autorem výzkumu.

Rozlišuje se také souhlas udělovaný pouze k výzkumu a souhlas udělovaný jako souhlas se zprostředkování nabytých údajů třetí osobě, případně k prezentaci získaných dat.

Udělení souhlasu může provést pouze osoba dospělá, čili starší 18 let. Za jedince mladší musí souhlas udělit jejich zákonný zástupce. Pokud není svéprávná, podává souhlas za ni zodpovědná osoba.

Autor: Olga Mutlová