Dyskalkulie je jednou ze specifických poruch učení. Jedná se o poruchu matematických schopností, která není způsobena mentálním postižením či nevhodným způsobem výuky.

Oblast počítání (sčítání, odečítání, násobení a dělení) je nejen předmětem matematiky, jedná se o důležitou oblast i pro řadu dalších předmětů, např. fyziku, chemii nebo zeměpis. S matematikou souvisí i orientace v čase, manipulace s bankovkami, využívání váhy (při vaření, nákupech), nebo například práce s mapou. Dyskalkulie tak přímo ovlivňuje nejen školní úspěšnost žáka, ale do jisté míry i jeho samostatnost v každodenním životě.

Obtíže v matematice mohou vyplývat ze široké škály příčin, přičemž dyskalkulie je pouze jednou z nich. Proto je třeba dyskalkulii odlišit např. od celkově sníženého intelektu. Jedním z rozlišujících momentů, kromě psychologického vyšetření inteligence a matematických schopností žáka, je i jeho školní prospěch. Jak uvádí Vágnerová a Klégrová (2008), žák se sníženým intelektem bude mít obtíže jak v českém jazyce, tak v matematice, kdežto žák s dyskalkulií bude primárně bojovat s horším prospěchem v matematice. I tento indikátor je však třeba brát s rozvahou, neboť výskyt žáků, kteří mají problémy s matematikou, je vyšší u žáků s dyslexií než v běžné populaci (Pokorná, 2001).

Odhady výskytu dyskalkulie u žáků školního věku se v české literatuře pohybují v rozmezí zlomku procenta až 6% (Svoboda, Krejčířová, Vágnerová, 2001), zahraniční publikace nicméně uvádějí rozmezí 5 – 6% (Hannell, 2005).

Příčiny vzniku dyskalkulie mohou být, stejně jako v tomu je v případě jiných specifických poruch učení, různé. Podle Pokorné (2001) vznik specifických poruch učení podmiňují především dva faktory, a to

  • dědičný sklon a
  • lehká mozková postižení

Svou roli hraje i netypická dominance hemisfér.

Projevy dyskalkulie

Dyskalkulie je ve svých projevech rozmanitá a její symptomy se mohou lišit. Proto je důležité, aby se učitelé (samozřejmě se souhlasem rodičů žáka) seznámili nejen s diagnózou dítěte, ale i s jejími konkrétními projevy, tak jak jsou popsané v poradenské zprávě. V oblasti aritmetiky může mít žák obtíže dospět k pojmu číslo. Dalším projevem je snížená schopnost až neschopnost porovnat počet předmětů, či při označování množství a počtu předmětů. Žák s dyskalkulií mívá často obtíže s porozuměním pojmům více než, méně než, třikrát více.

Problémem je i vyjmenovat vzestupnou a sestupnou řadu čísel, nebo vyjmenovat řadu sudých či lichých čísel. Žák může mít obtíže při čtení matematických symbolů, výjimkou není ani zaměňování tvarově podobných čísel, např. 6 a 9. Nedostatky v oblasti zrakově prostorového vnímání mohou vést ke špatnému odhadu velikosti předmětů či vzdálenosti mezi nimi. V případě nedostatečné sluchové diferenciace žák zaměňuje čísla, např. 60 a 16. (Pokorná, 2001). Tendence nesprávně řadit pod sebe číslice v řádech ovlivňuje výsledky matematických operací. Žáci s dyskalkulií dělají časté procedurální chyby při počítání a jejich počtářské dovednosti se většinou nezlepšují ani v důsledku dlouhodobého opakování učiva. (Svoboda, Krejčířová, Vágnerová, 2001). Žák může mít obtíže i v matematické paměti, resp. paměti pro čísla. V oblasti geometrie patří mezi časté projevy nerozlišování geometrických tvarů či obtíže se seřazením předmětů dle velikosti. Problémy s orientací v prostoru jsou relativně časté. Věk, ve kterém může být dyskalkulie diagnostikována, závisí mimo jiné i na tom, do kterého stádia vývoje matematických schopností spadá těžiště žákových obtíží (Novák, 2004).

Jak můžeme dětem s dyskalkulií ulehčit počítání?

Stěžejním pravidlem práce s žáky s dyskalkulií je zjistit, na jaké úrovni matematických představ se nacházejí. Základním předpokladem je vytvoření předčíselných představ a zautomatizování matematických pojmů. Teprve poté můžeme přistoupit k matematickým operacím. (Zelinková, 2003)

Nikdy bychom neměli přistoupit k náročnějším matematickým operacím, dokud si žák neosvojí operace jednodušší, ze kterých budeme vycházet. Více než u ostatních žáků zde platí, že žáci s dyskalkulií potřebují vidět spojitost mezi učivem a jejich každodenními zkušenostmi. S žáky můžeme ve třídě diskutovat o tom, nakolik je matematika součástí našeho běžného života. (Hannell, 2005)

Důležité je, aby si žáci s dyskalkulií mohli osvojit učivo za využití více smyslů. Čím více smyslů při výuce zapojíme, tím větší je názornost předkládaného učiva. Mnohé matematické pojmy či operace je možné předvést na konkrétních předmětech, grafech, obrázcích.

Žáci s dyskalkulií rozumějí učivu lépe, pokud mohou manipulovat s názornými pomůckami. Teprve na základě jejich konkrétní zkušenosti můžeme přikročit k zevšeobecňování.

Pokud žáky učíme představu množství prvků, je vhodné používat konkrétní předměty (např. knoflíky, uzávěry od plastových lahví).

Při výuce matematických operací je vhodné používat pomůcky, se kterými může žák sám manipulovat. K lepšímu osvojení učiva přispěje i využití různobarevných pomůcek.

U žáků s dyskalkulií je třeba rozvíjet i prostorovou orientaci. To je možné nejen v hodinách matematiky.

Mezi běžně používané pomůcky používané při práci s žáky s dyskalkulií patří desítkové a řádové počítadlo, číselná osa, čtverec čísel 1 – 100 nebo kalkulačka.

Jak můžeme dětem s dyskalkulií pomoci při překonávání projevů poruchy?

Při počítání je důležité vycházet z žákových aktuálních znalostí a dovedností v oblasti matematiky a nepožadovat po něm věci, kterých ještě není schopen. Z hlediska motivace je vhodné začít úkolem, o kterém víme, že žák bezpečně ovládá. Následující pochvala za dosažený úspěch dodá žákovi motivaci věnovat se i pro něj složitějším úkolům. Pokud se žákovi s dyskalkulií úloha nedaří, zásadně jej nekáráme. Žáci s dyskalkulií (a se specifickými poruchami učení obecně) mají často snížené sebevědomí, kterému by naše kárání jistě neprospělo.

Pokud žák používá k počítání prsty, rozhodně mu v tom nebráníme a ani ho za to nekáráme. Množí dospělí lidé s dyskalkulií si tímto způsobem pomáhají. Žáci s dyskalkulií také používají názorné pomůcky déle než jejich spolužáci. V žádném případě bychom jim v tom neměli bránit.

Ve vyšších ročnících představují pro žáky s dyskalkulií veliký problém slovní úlohy, a to z více důvodů. Někteří žáci mají obtíže porozumět zadání slovních úloh, jiní si nedokáží převézt slovní zadání na konkrétní matematickou operaci. I samotné provedení matematické operace může být problémem. I zde je možné efektivně využít různé barevné označení textu, kdy například pokyny spojené se součtem (např. spojí, slije) jsou označené modře a pokyny spojené s odečítáním (např. oddělí, umaže) červeně. (Nováková, Strnadová, 2010)

Metody hodnocení a klasifikace žáků s dyskalkulií

Při hodnocení a klasifikaci neporovnáváme výkon dítěte s dyskalkulií s výkonem dítěte bez poruchy, stejně jako výkony jednotlivých dětí s dyskalkulií mezi sebou.

Žák s dyskalkulií potřebuje především naše ocenění. Pamatujme, že je vždy za co pochválit, nicméně pochvala musí být konkrétní. Žáka chválíme nejen za správné splnění úkolu, ale i za jeho snahu úkol splnit. To je pro žáka největší motivací k tomu, aby svou snahu o překonání symptomů dyskalkulie nevzdal.

Při hodnocení a klasifikaci vycházíme z toho, co už dítě zvládlo. Součástí hodnocení by neměla být i kritika projevů dyskalkulie. Učitel by měl vždy kontrolovat celý postup řešení úlohy, nejen její výsledek. To mu umožní seznámit se s žákovými myšlenkovými procesy.

Z hlediska klasifikace je důležité vědět, že žák s dyskalkulií může být hodnocen známkou či formou slovního hodnocení.

Spolupráce s rodiči žáka

Spolupráce s rodiči žáka s dyskalkulií je velmi důležitá. Rodiče se často potýkají s nepochopením problémů svého dítěte, a to ze strany rodiny, blízkého okolí a často i učitelů. (Posh, Claes, 2007). Mezi smutné zkušenosti některých rodičů patří i to, že se učitel neseznámí se zprávou z poradenského pracoviště a následně žáka kárá za to, co bylo ve zprávě popsáno jako symptom dyskalkulie.

Rodiče potřebují vědět, že nám na žákovi záleží a že oceňujeme jejich snahu, byť někdy nemá hmatatelné výsledky.

Z hlediska domácí přípravy je vhodné rodičům doporučit, aby s žákem rozvíjeli matematické schopnosti a dovednosti spíše formou hry (domino, kostky, Dostihy a sázky). Výuka matematiky se tak stane pro celou rodinu zábavou a nikoliv zdrojem frustrace a stresu.

Rodičům také můžeme poradit, aby svým dětem pomohli vidět, nakolik je čísla obklopují (ceny v obchodech, čísla popisná na domech, předpověď počasí). (Hannell, 2005) I toto je možné provádět formou hry – např. kdo první uvidí v této ulici číslo 56.